O českém kabaretu z počátku 20. století se sice učí studenti na gymnáziu, ale kolik písní například z Červené sedmy skutečně známe? Přemysl Rut tak svým výpravným dvojalbem splácí jeden velký dluh vůči historii české písňové tvorby. Z devatenácti skladeb z let 1910–23, které na disk Písně českého kabaretu zařadil, totiž velká část dosud oficiálně nevyšla. Ano, jsou výjimky, Překrásnou píseň o svini a pávu například nahrály Pražský pouťový orchestr, Šlapeto a Nahoru po schodišti dolů Band. Ale jako celkový pohled na tvorbu Jiřího Červeného, Josefa Švába Malostranského, Aloise Tichého nebo Eduarda Basse je novinka k nezaplacení. Písně jsou natočeny ve vkusných retro úpravách Přemysla Ruta a Zdeňka Dočekala. Sólisty (Ruta a několik zpěvaček) doprovází kapela ve složení akordeon, piano, housle, výjimečně také klarinet nebo bicí. Kabaretní prostředí z doby před sto lety připomene nejen výběr témat (včetně série písní s harlekýnskou/pierotskou tematikou), ale i drobné detaily v textech. Mezi ně patří „ortodoxní kubista“ v Překrásné písni o svini a pávu nebo módní slovní spojení chic parisienne ve stejnojmenné skladbičce. Do téměř všeobjímajícího žánru kabaretní písně se vejde parodie na jarmareční zpěvy (Varovná píseň opatrného moralisty…), šanson či staropražské písně, jejichž francouzský (!) původ Rut v bookletu alba poodhaluje. Ostatně kratší či delší glosy k jednotlivým písním jsou cennou součástí kompletu, stejně jako doporučená literatura.
Druhý disk kolekce se zaměřuje na „písně české avantgardy“. Dostáváme se tak do let 1918–48, kdy se na divadelních prknech a na pultech knihkupců střídaly nejrůznější –ismy a kdy aktéři proletářského umění netušili, co přinese naší zemi po roce 1948 odbočka vlevo. Výběr se v tomto případě zaměřuje na tvorbu tří autorů – Emila Františka Buriana, od nějž si tak zájemce konečně může poslechnout i něco jiného než Chlupatý kaktus, dále nedoceněného Gézy Včeličky a především Vítězslava Nezvala. Ten se zde představuje nejen jako autor textů (známá je například Rue de la Gaîté ze sbírky Sbohem a šáteček), ale i jako skladatel. Jednou z nejsilnějších písní dvojalba je pak zhudebněný Nezvalův text Magnetová hora. Zde bývá někdy jako autor melodie uváděn sám básník, jindy anonym a zde E. F. Burian (s otazníkem). Nic to nemění na tom, že silné je jak podání Lilly Hodáčové z roku 1941, tak verze Hany Hegerové z poloviny 60. let a vkusně dopadla i nová nahrávka s Marcelou Šikovou.
Písně české avantgardy se od starších kabaretních písní liší i hudebním stylem. Na „populární“ scéně definitivně končí doba „lidovky“, polkové rytmy jsou plně nahrazeny vlivem jazzu, případně tanga a dalších dobových tanců. Posluchač si tak může nenásilnou formou udělat představu o vývoji hudebních forem v oblasti písňové tvorby. I z tohoto důvodu je dvojalbum Přemysla Ruta a jeho přátel užitečné a nedocenitelné.
Brkola, 2014, 55:08 + 52:11