Přemysl Štěpánek…naštěstí neprodává mýdlo

Přemek se z rozhovoru nejdříve vykrucoval: „Nevím, jestli můžu o Indies něco zajímavého povídat, jsem jenom takový support, rozhodují jiní.“ Tedy, jestli support, pak hodně důležitý. Vždyť má krom PR, které dělá jako opravdový srdcař, zásluhu na zahraniční prezentaci labelu. Mimo jiné na tom, že příznivci alternativní hudby třeba od protinožců najdou plejádu zajímavých zdejších nahrávek na zásadních světových digitálních platformách. A jak vyplyne z povídání, z „podpůrného“ mravenčího budování povstalo mnohem víc než jen vyšlapané pěšinky za česká humna.

 

U Indies Records a poté pro Indies Scope jsi dělal a děláš několik profesí, ale tou hlavní je PR?

Je to tak, ale začal jsem opravdu něčím trochu jiným. Milan Páleš za mnou přišel, že by v Indies Records potřebovali pomoct se zahraničím, protože jim na to nezbývá čas. Tohle byla moje první funkce. Pak mě Milan Páleš hodil do vody a prohlásil, že teď by potřeboval udělat grafický návrh obalu. Šlo o CD kapely Benedikta. Začal jsem zkrátka pomáhat s věcmi, které v labelu nestíhali. V té době se vydávalo přes třicet titulů ročně. Ale moje první práce pro Indies Records proběhla mnohem dřív, v devadesátých letech.

O co šlo?

Psal jsem pro ně svou diplomovou práci (smích). Studoval jsem tehdy marketing a obchod a měl jsem původně projekt pro úplně jinou firmu. Jenže věc nějak nedopadla, v té firmě se vyměnili lidi a najednou jsem netušil, co bych měl dělat. Přemýšlel jsem, co by mě opravdu bavilo, a zrovna mi na stole ležela deska Pavel Fajt & Pluto. Ta nahrávka byla skvělá a baví mě dodnes, tak jsem zavolal na číslo, které jsem našel na obalu MC. Nabídl jsem se, že bych chtěl napsat o Indies diplomku, ve které jsme pak hledali jejich „typického zákazníka“. Jezdil jsem pak za Milanem do Brna diplomovou práci konzultovat. Tím mohlo všechno skončit. Po škole jsem nastoupil do práce v Praze a začal pracovat v marketingovém oddělení firmy Beiersdorf.

Promiň, jsem marketingově negramotný, co to je?

Společnost zabývající se prodejem kosmetiky, zastupuje značky Nivea a tak dál. Pak mi ale jednou Milan zavolal, jestli bych nechtěl přesídlit do Brna a dělat ve vznikajícím klubu Stará Pekárna.

Což bylo asi o dost zábavnější než marketing v kosmetickém průmyslu, co?

No jasně! Teda, minimálně v Milanově telefonátu to tak znělo (smích). Přestěhoval jsem se do Brna a zapojil se do příprav Staré Pekárny. Bylo to v květnu a celé léto jsme ještě tvrdě makali, tři měsíce něco hoblovali, natírali… Pak jsem v klubu opravdu asi dva roky fungoval. Což bylo úžasné, protože jsem se jako nezkušený kluk dostal k muzice na profesní úrovni a hodně se naučil. Jenže mi brzy došlo, že od téhle práce musím odejít. Protože bych se jinak uchlastal (smích). Byl tu nový klub s barem, člověk se spřátelil s muzikanty a nejednou se z práce vyklubal šílený permanentní mejdan. Naštěstí za mnou právě tehdy přišel Milan s nabídkou vytvořit zahraniční „spojku“ Indies Records. Postupně se na to nabalovala další a další práce. A když začala situace směřovat k rozdělení původních Indies Records na tři firmy, už jsem s Milanem pracoval velmi intenzivně.

Přemek se z rozhovoru nejdříve . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář