Příběh plastu putujícího oceánem

Alternativa, 7. 11. 2017
Projekt Le 7ème Continent vznikl v hlavě skladatele Pascala Niggenkempera jako reakce na reportáže a obrázky plastu plovoucího v oceánu, které byly  popisovány jako „sedmý kontinent“ nebo „velká pacifická odpadová náplast“. Tuhle absurdní skutečnost se rozhodl zhudebnit pomocí netradiční sestavy, která se dá popsat jako dvojité trio nebo trojité duo, což v praxi znamená, že jsou tu dvoje klávesy (v první verzi preparovaná piana, ve druhé klavichordy a syntezátory), dva klarinety a dva basové nástroje (kontrabas a basová flétna).  Prvotní program Talking Trash měl premiéru v roce 2014 na festivalu Vive le Jazz v německém Kolíně (Cologne). Stejnojmenné CD pak vyšlo v roce 2016 na značce Clean Feed (viz recenze v UNI 9/2016). Jakési pokračování se stejnou tématikou, ale novými motivy vzniklo v únoru letošního roku, kdy ho formace prezentovala v Kodani, Paříži a Berlíně.  Původní sestava prošla jedinou změnou – preparované piano měla dříve na starosti Francouzka Eve Risser. V Praze se tedy Le 7ème Continent představí na festivalu Alternativa 7. listopadu v následující sestavě.

Pascala Niggenkempera je skladatel, improvizátor a basista německo-francouzského původu se současnou rezidencí v New Yorku, kam přesídlil po obdržení ceny DAAD v roce 2005. Předtím od roku 1999 studoval jazzový a klasický kontrabas v Kolíně. Mezi jeho zásadní soubory patřily zejména PNTrio se saxofonistou Robinem Verheyenem a bubeníkem a pianistou Tyshawnem Soreyem, či septet Vision 7, kde ho doplňovali Eve Risser, Christian Lillinger, Els Vandeweyer, Frantz Loriot, Emilie Lesbros a Frank Gratkowski. Od roku 2013 vystupuje také se sólovým programem plným preparací se signifikantním názvem Look with Thine Ears (Dívej se svýma ušima), který vyšel na CD u Clean Feed v březnu 2015. Kromě mnoha nejrůznějších kooperací v duetech či triích působí v současnosti také v hvězdné formaci From Wolves To Whales, kde jsou mu parťáky trumpetista Nate Wooley, saxofonista Dave Rempis a bubeník Chris Corsano.

Julián Elvira je španělský flétnista a vynálezce takzvané pronomos flute, která rozšiřuje možnosti klasického nástroje pro potřeby jednadvacátého století. Je interpretem děl mnoha předních evropských skladatelů, z nichž si mnozí objednali premiérové provedení právě u něj. Studoval v Madridu a Budapešti a bádá nad využitím zvukových možností fléten z Japonska, Sýrie a Indie. S Pascalem hraje také v duetech od roku 2014.

Joris Rühl je francouzský klarinetista, který studoval původně klasiku, ale záhy se vrhl do víru nové hudby, jazzu a svobodné improvizace. Působí jak v interpretačních souborech současné vážné hudby, tak v improvizovaných seskupeních s muzikanty jako jsou například Michel Doneda, Isabelle Duthoit nebo Eve Risser.  Kromě muzicírování se věnuje také experimentálnímu videu. Pascal si ho vybral speciálně pro tento projekt.

Joachim Badenhorst je belgický klarinetista, který vystudoval jazz na konzervatoři v Haagu a od té doby spolupracuje s experimentátory z celé Evropy i Spojených států, mezi něž patří například Han Bennink, Tony Malaby nebo Noël Akchoté. Často také spolupracuje s tradičními muzikanty z Turecka a Japonska a zkoumá možnosti propojení lidové a současné vážné hudby. Vede vlastní Carate Urio Orchestra, v jehož sestavě nechybí ani Pascal Niggenkemper či violista Frantz Loriot. Provozuje také vlastní hudební vydavatelství KLEIN. S Pascalem se potkal v roce 2006 v New Yorku a působí s ním a Loriotem také v triu Baloni či v triu Watussi s vokalistkou a pianistkou Ingrid Schmoliner.

Liz Kosack je americká klávesistka a designerka, která má zvláštní zálibu v maskách, jež si sama vytváří a vystupuje v nich na všech koncertech a pořádá workshopy jejich výroby. Kompozici vystudovala v Berlíně pod vedením Johna Hollenbecka a Grega Cohena. Působí v nejrůznějších souborech hrajících komponovanou i improvizovanou hudbu, nezřídka s multimediálním přesahem. Například v duu RRR provozujícím romantickou obědovou hudbu pro náměsíčníky a nadšence pro Morseovu abecedu s improvizovanými světly Dana Petera Sundlanda nebo v triu The Liz s trumpetistkou Liz Allbee a elektroničkou Korhan „Liz“ Erel. S Pascalem vystupovala nejdříve v triu s tubistou Danem Peckem a posléze v duu a nejnověji od září tohoto roku i v triu s Philipem Zoubkem.

Philip Zoubek
Viz samostatný rozhovor

Přidat komentář

1 komentář u „Příběh plastu putujícího oceánem