Prodloužená chapadla Stratoclusteru

Minulý ročník Alternativy ovládl část jednoho večera ansámbl Stratocluster, jehož někteří členové se letos v různých derivacích objeví v Malostranské besedě znovu.
Tajná chuť je partička spiklenců. Podivných týpků, z nichž jeden bubnuje v Už jsme doma, další hraje tradiční řeckou hudbu, další má zálibu v banju a ten další momentálně studuje kompozici na Guildhall v Londýně. Šéfem sebranky je mistr basu a obsesivní obdivovatel koňských hlav Ondřej Komárek. Kdysi se mu v knize Jáchyma Topola Sestra zalíbil úryvek o nápoji jménem Tajná chuť a hned jej použil pro svůj nově vzniknuvší band (rok 2006, Konzervatoř Jaroslava Ježka). Ten se postupem času prokousával různými jazzovými standardy, nadstandardy i nestandardy, aby po zhruba pěti letech existence spočinul ve vlastní tvorbě, jež osciluje na rozhraní možného i absurdního, citlivého i brutálního, posvátného i profánního. Píseň, volná improvizace, hluk, vlezlý nápěv, pokleslé kabaretní prvky – vše se hodí. Každý člen kapely má právo na protest. Může se utrhnout a hlava nehlava se řítit střemhlav vlastní imaginací. Často jsou tudíž součástí koncertu nepřipravené teatrální skeče, manické zmítání se nebo vzývání existujících či vymyšlených božstev. plusxMezi hlavní inspirační zdroje kapela řadí hluk, ticho a punk. Duo +x (plus ix) tvoří dva skladatelé/hudebníci/občasní básnici Ian Mikyska a Tomáš Mika. Pracují s hlasem, tělem,textem, hudbou i performativitou a pro tvorbu svých textů často používají pseudokonceptuální východiska: práci s frazeologickými slovníky, seznamy jídel školních jídelen či slova řazená podle slovních druhů. Na festival Alternativa připravili světovou premiéru skladby „pejskové se (Veganská Agit-Pop)“, která se pohybuje na hranici upřímnosti, zábavy, propagandy a nevkusu. Za použití dvou hlasů a dvou plastových psích hraček tvoří proud textů, zvuků a rytmů, který plynule přechází z komična k nepříjemnosti, z absurdity k nudě. Text obsahuje několik citoslovcí smíchu, „svěrákovské“ dialogy, problematické promluvy k dětem i jídelní lístky školních jídelen s přidanou ingrediencí – pejskovým masem.
Za projektem Sova smrti stojí Tomáš Mika a Jan Faix, kteří se v něm věnují hře na banjo a jejímu live processingu. Přestože jejich instrumentář působí minimalisticky (banjo a pár efektů), půjde ve finále o početný ansámbl virtuálních banjistů s různě zmutovanými nástroji a různými projevy epilepsie. Přes počáteční kletbu v podobě na papíře namalované sovy smrti (což je samo o sobě genetická vazba, která je považována za nešvar české poezie), kterou uvrhl první jmenovaný na druhého, se podařilo tuto fázi překonat a poprvé vystoupit na veřejnosti 22. 10. 2015. Koncert dokázal, že sovy mohou být mnohem tvrdší, než se může zdát!

Přidat komentář