Ilitch – šarmantní vazby a bzukot lehké dekadence

Příběh francouzských současníků hnutí rocku v opozici, skupiny Ilitch, začíná  v roce 1974, kdy začal její zakladatel a povětšinou také jediný člen Thierry  Müller vytvářet sólové zvukové stěny pro divoce zkreslené kytary, harmonium,  syntezátory, pásky a další elektroniku a ruchy. Spíš než o kompoziční stránku  věci mu šlo o vytvoření specifického zvuku složeného z nervního bzučení,  dlouhých ploch klávesových akordů, boosterovaných vstupů kytary, která  po zkreslení zněla jako z telefonu, jednoduchých rytmů sekvenceru (nebo  tikání hodin) apod. Výsledné plochy byly dosti minimalistické a repetitivní  a dalo se tedy mluvit o vlivech krautrocku (Cluster) či paralelně klokotajícího  rocku v opozici – kdybychom z páskových experimentů This Heat amputovali  freerockové pasáže, výsledek by se Müllerovým snahám v mnohém podobal.  Na domácí francouzské půdě měl Müller stylového spřízněnce v Richardu  Pinhasovi tvořícím o něco libější, avšak nástrojovým obsazením podobné  zvuky pod značkou Heldon (o níž se v Příšeří ještě zmíníme). Nejčastějšími  Thierryho spolupracovníky byl jeho bratr Patrick (kytara, baskytara) a Ruth  M. Ellyeri, která se starala především o nahrávání a, jak se zdá, byla v té době  i Thierryho stěžejní múzou.
Radikální zvukový arzenál, který v roce 1978 představila debutová  deska Periodikmindtrouble (Oxige`ne), byl přes svou občasnou umanutost  v pokoušení posluchačova prahu bolesti prodchnut šarmem, který by se  snad dal označit za typicky francouzský. Napomáhalo tomu i výtvarné řešení  obalu a vnitřních příloh, jejichž prostřednictvím profesionální výtvarník  Thierry šířil atmosféru ,konce s dechem‘ a lehké erotiky – intimní momentky  z pokojů a kaváren, nahá Ruth… První strana alba je pětadvacetiminutovou  plochou pro zkreslenou kytaru, kterou posléze doplní hluboce basové drones  varhan. Druhá strana měla původně nést trojici jemnějších Ballades Urbaines pro sporadické kytarové motivky a terénní nahrávky, ty však byly nahrazeny  novějším materiálem. Kompletní nahrávky z let 1974–1978 ale přinesla reedice  desky, kterou v roce 2000 vydal label Fractal Records a která přináší celých  sto padesát minut hudby, kromě již jmenované například i dvacetiminutový  ambient A.B.ss sestupující z varhanního zvuku do hlubin minimalistických  drones. Mimochodem, o úplný debut se v případě Periodikmindtrouble nejednalo – předcházelo mu album Portraits s ručně malovaným obalem.  Vyšlo ovšem v superlimitovaném nákladu jednoho kusu.
Na albu 10 Suicides (1980 Scopa Invisible, 2001 Fractal Records) se  Müllerova tvorba posunula směrem ke kratším kompozicím, někdy i písním.  Kolekce deseti skladeb, na nichž má významnou roli i Ruth coby kytaristka  a zpěvačka, pracuje s mnohem více vrstveným zvukem a místy skoro  rockovou energií, bohatě využívá vokodér a kytarové vazby, sporadicky se  ozve i saxofon a klavír. Skladby se často prolínají, každá strana alba končí  krátkou ambientní improvizací Coma Programma, pořízenou bratry Thierrym  (kytara, pásky) a Patrickem (EMS syntezátor) – celých padesát minut Coma  Programma Sessions, z nichž bylo vybíráno, obsahuje bonusové CD reedice.  Atraktivní jsou především zpívané kousky, v nichž se nemilosrdné zkreslení  hlasu potkává s vazbením kytar v lo-fi celcích místy téměř telefonního  efektu. Úvodní Elle voulait que je sois drole je navíc ozvláštněna harmoniem,  ,nedočkavý lovesong‘ Waiting For Mabelle je tvořena pouze zkresleným zpěvem  Thierryho a Ruth a zvukem na způsob cvakání nůžek. Posledním albem Ilitch  bylo EP se skladbou Culture na text (a recitaci) Edouarda Nona a s prázdnou  druhou stranou, které vyšlo coby příloha umělecké revue Sgraffite.
Přestože Thierry Müller plánoval rozžehnat se s hudbou, již v roce 1982  připravuje nový projekt, z nějž postupně vyklíčila skupina Ruth (ačkoliv  Ruth Ellyeri nebyla jejím členem) se zpěvačkou Frédérique Lapierre,  saxofonistou Marcem Duconseillem a dalšími. Album Polaroid / Roman /  Photo (1985 Paris Album, 2001 Fractal Records) je sbírkou vtipných skladeb  kombinujících popový easy listening s kvasibondovskými motivy a dalšími  rekvizitami. Najdeme zde i Waiting For Mabelle z 10 Suicides v moderní,  téměř diskotékové úpravě, coververze She Brings The Rain svým zastřeným  minimalismem naopak křísí atmosféru starých Ilitch pouze s vokodérem,  kytarou a varhanami. Titulní píseň je roztomile stupidní odrhovačkou  o nahém focení s hitparádovým potenciálem a bzučením polaroidu v pozadí.  Celé album je mistrovskou ukázkou balancování na hraně popové chytlavosti  a nenápadné experimentální vynalézavosti.
Po vydání alba se Thierry Müller rozhodl nadále věnovat pouze výtvarnické  činnosti. K obnovení značky Ilitch došlo až před dvěma lety, kdy Fractal  Records vydali kolekci nového materiálu Hors temps / Out of Time. Návrat  opěvované legendy, která v průběhu let přiživovala posluchačský zájem  i prostřednictvím nízkonákladových a raritních vydání nejrůznějších outtakes  (například půvabný 2CD box Tapes vystlaný chumlem magnetofonových  pásek), ukazuje, nakolik Thierry Müller vydláždil cestu například pro tolik  úspěšné Stereolab, jejichž zvuk skupině Ilitch za mnohé vděčí.

www.ilitchmusic.com

Přidat komentář