Na hlas Przemka Kleczkowského si možná vzpomene šest tisíc českých účastníků světových dnů (katolické) mládeže v Krakově v roce 2016. Na této masové akci totiž mladý polský zpěvák zpíval s orchestrem pod vedením dirigenta Adama Sztaby písně, jako byla například hymna tohoto setkání Błogosławieni miłosierni. S komornějším repertoárem na pomezí akustického jazzu, folku a rocku se nyní představuje na svém debutovém albu, na kterém jej doprovází šest instrumentalistů včetně i u nás dobře známého kytaristy Szymona Miky.
V pouhých devíti skladbách o průměrné délce pět minut předvádí Kleczkowski překvapivou šíři výrazových rejstříků a pěveckých poloh. Jen v písni Chwila se například dostane od téměř liturgické polohy s doprovodem varhan až po jazzové frázování. V Ciało znika se představuje jako vypravěč na pozadí rozvolněného hudebního doprovodu. A coververzí Riders On The Storm vzdává sice hold Jimu Morrisonovi, ale současně ukazuje, že je suverénním zpěvákem, který nekopíruje, ale nabízí svůj vlastní pohled.
Booklet jinak vzorného vydavatelství Hevhetia je tentokrát skoupý na informace, a tak lze pouze usuzovat, že s výjimkou dvou předělávek (tou druhou je Ballada o Tolku Bananie polského skladatele a saxofonisty Jerzyho Matuszkiewicze) album obsahuje Kleczkowského autorské písně. Doprovodnou kapelu vedle kytaristy Miky tvoří Wojciech Szwugier (kontrabas), Patryk Dobosz (bicí), Franciszek Raczkowski (klavír), Grzegorz Dowgiałło (hammondky) a Kasia Gacek-Duda (flétny). Relativně velká kapela umožňuje ke škálám zpěvákova hlasu přidávat různé podoby doprovodu – od ambientních zvuků v Ciało znika přes rytmické vyhrávky hammondek v písni Chwila až po zajímavou hru bicích a rozverné flétny v Nie chodź Hanuś.
Hevhetia polskou jazzovou (či přesahovou) scénu mapuje dlouhodobě. Vedle hvězd typu Grzegorze Karnase přitom dává prostor i debutantům. Przemek Kleczkowski mezi nimi patří k těm nejzajímavějším.
Hevhetia, 2017, 46:24