RACHEL NEWTON: To The Awe

Shadowside Records, 2020, 39:27

Podle velšské mytologie čekají každého, kdo přespí na vrcholu hory Cader Idris, tři vyhlídky: smrt, šílenství nebo přemíra poetického nadání. Zpívající skotská harfenice se nikde nezmiňuje, že by na hoře po vzoru dávných bardů strávila noc. V titulní skladbě To The Awe se inspirovala verši britské básnířky Felicie Hemans. Ty se vztahují ke křeslu obra Idrise (jak zní překlad názvu hory), do něhož usedla mladá dívka prošlá duchovní proměnou. Tím Rachel přiznává, že během lockdownu sice zřejmě přišla o rozum, zato nabyla daru pro „experimentální hudební poezii“.

Album totiž s producentem, bubeníkem a programátorem Mattiem Fouldsem natočila na dálku a nečekaně se nechala unést zvukovými možnostmi elektroniky, energických rytmů a zkreslených kytar. Ani skotská houslistka Lauren MacColl nezní jako jindy, zatímco trumpetista Mikey Owers se ve studiu mění s dalšími nástroj v dechovou sekci. A k dokonalé synergii dospěla Rachel se zpěvačkou Sarah Hayes ze skupiny Admiral Fallow, to když bylo třeba zdůraznit záměr alba – umístit do středu dění ženy, jejich životní zkušenosti a nesnáze, kterým v historii a legendách byly nuceny čelit. Proto se Rachel s převzatými verši upřela k autorkám a lidovým baladám, v nichž to tradičně odskáčou nejvíc ženy. U Rachel nejde o náhodné téma: spoluzakládala organizaci The BIT Collective, usilující o důstojnou genderovou vyváženost v britském folku a pomáhající sexuálně zneužívaným hudebnicím.

Nehrozte se vypjatého feminismu, stírání mužských predátorů a obracení světa naruby, citované autorky pocházejí z 18. a 19. století a známé balady Two Sisters nebo Maid by the Shore z ještě dávnější doby. Rachel spíš než by vyhecovaně kázala, nepřímo dodává ženám naději a v odvaze jde osobním příkladem: s dramatickým, hutným a působivě rozmáchlým zvukem, jaký známe třeba od The Unthanks nebo Jima Morayeho, se na opravdu mimořádném albu vzdálila běžnému folku jako málokdo.

 

Přidat komentář