RADŮZA: Studna v poušti

Dva roky po (proti)válečném albu Marathon – Příběh běžce připravila Radůza další monotematickou kolekci písní. A tak jako se více či méně úspěšně snažila popsat hrůzy války jazyky hrdinů z různých zemí a úseků dějin, předvádí i na novince Studna v poušti pestré hudební i textové variace na téma Vánoce: od inspirace lidovými koledami přes velmi povedený autorský gospel až po „humorný příběh ze současnosti“. Právě hudební pestrost ve spojení s volbou různých jazykových prostředků je současně kladem i drobným úskalím alba. Úskalím proto, že obecně často dopadají lépe zvukově sevřenější vánoční nahrávky, ať už je to legendární album Buggeho Wesseltofta pro sólový klavír It’s Snowing On My Piano nebo kolekce vtipných písní a cappella plzeňské skupiny Hlasoplet (Betlém). Z tohoto úhlu pohledu se Radůza vydala na poněkud tenký led. Přesto se jí povedlo vybruslit ze situace se ctí a do rybníka mezi kapry se nepropadla.

Radůza pracovala paralelně na dvou vánočních projektech – vedle své vlastní desky opatřovala českými texty anglosaské koledy a vánoční písně pro Lucii Bílou. Na Studně v poušti se zaměřila pouze na autorské skladby (sama si napsala všechny texty a jedenáct melodií) a na poetiku Vánoc, jak ji známe u nás. Když v Hoši, hola zpívá s doprovodem dětského sboru „Narodil se Ježíšek na seně a slámě, donesme mu kožíšek a také jeho mámě,“ zní to důvěryhodně a „lidově“. Stejně povědomé jsou však i Vánoce ve stylu Spirituál kvintetu se zpěvným „Vítejme Pána“ v písni Ježíš byl taky chudej. A české Vánoce podle Radůzy potřetí: Mates, jednoduchý folkový popěvek nastavuje zrcadlo každoročnímu pokoutnímu „lovu“ vánočních stromků.

Vedle témat lidových (ve všech významech toho slova) však stojí za pozornost i méně očekávané náměty. Posluchač unavený stále omílanými nejznámějšími koledami může zajásat nad lehce načrtnutým příběhem Madona a Botticelli. Velmi důležitým momentem Radůziných Vánoc je pak zaměření pozornosti na postavy Marie a Josefa. Krásný obraz Josefova mužství ženskýma očima autorka vykreslila v písni Josefovi („Když jdeš domů s vlasy plnými třísek…“), zatímco Marii líčí pokorně jako tu, ke které andělé člověka přinesou po smrti (Pro Marii), s čímž přeneseně souvisí i verš poslední písně S vánočním časem „A vracíme se zase domů k tátovi a mámě“. Zřejmě nejen do těchto písní autorka vtiskla kus vlastního života a pomocí postav z vánočního příběhu se vyrovnávala s těžkým životním obdobím, kterým nedávno prošla.

Radůza si k natáčení přizvala své dlouholeté spoluhráče (Josef Štěpánek, Miloš Dvořáček), sváteční náladu navozuje také hoboj Alžběty Jamborové a cimbál Michala Grombiříka. Především se však na podstatné části alba podílel studiový orchestr, studiové smyčcové kvinteto a/nebo smíšený sbor. I díky tomu jsou Radůziny Vánoce pestré. Ne každý kamínek z mozaiky je stejně hodnotný a nadčasový, sem tam je stylizace až příliš znát. Ale jako celek patří Studna v poušti (i díky pěknému obalu Jakuba Čermáka) k nejlepším vánočním albům, která u nás v posledních letech vyšla.

 

Radůza Records, 2017, 50:17

Přidat komentář