Ralph Alessi: Quiver

alessi-quiverÚvodní rozložené akordy piana (znějící skoro jak prolog Smetanova Vyšehradu) a melodie trubky v krátké vstupní skladbě Here Tomorrow působí jak  rafinovaná znělka předjímající náladu Alessiho kompozic: vstupujeme do muzikálního hájemství zamyšlené lyriky, zpěvných témat a kultivované hry nejslyšitelnějších členů kvarteta – trumpetisty Ralpha Alessiho a pianisty Garyho Versace. Talent bývá formován rodinou; Ralph Alessi, narozen v roce 1963 v San Franciscu, je synkem z klasicky hudebně zaměřené rodiny – otec byl trumpetistou, matka operní zpěvačkou. Zpočátku se proto také pohyboval na půdě klasiky, hostoval s několika komorními sestavami, také v The San Francisco Symphony Orchestra. Vše změnila studia na Kalifornském institutu umění, kde se setkal s řadou jazzmanů, včetně předního basisty z oboru volné improvizace Charlieho Hadena. Alessiho styl a barvu zvuku dobře znají milovníci a znalci nahrávek Ensemble pianisty a skladatele Uri Cainea, zaměřených na volné adaptace hudby (nejen) z klasické oblasti, od Bacha přes Mozarta až k Mahlerovi, ale třeba také Verdiho či Gershwina. Díky tomu jsme si naživo Alessiho, a také na albu hrajícího basisty Andrewa Davida „Drew“ Gresse užili v Cainově „goldbergovském“ programu na Strunách podzimu 2004. Kvarteto sestavené pro nahrávku Quiver je variací kvarteta nazvaného Baida z Alessiho úvodního alba pro ECM (2013). V obsazení došlo pouze ke změně na postu klavíristy – místo Jasona Morana nyní hraje Gary Versace. Tomu nálada kapelníkových skladeb vyhovuje a stylově ji podporuje. Dokonce i v tak pomalé skladbě, jako je Window Goodbyes, doprovodem doslova osamocených tónů klavíru, nad nimiž si zpívá Alessiho trubka. Smooth Descent pro změnu rozehraje minimalistickými frázemi. Dlouhé úvodní sólo trubky v Heist je svou melancholií jako vystřižené z Romance pro křídlovku Otakara Vávry: ano, pojem romance asi nejvíce vystihuje náladu Alessiho hry. Své si zde odzpívá i Gressův kontrabas. Obdobně lze mluvit o skladbě I to I. Vystudovaný psycholog a historik Nasheet Waits, benjamín kapely, tvoří rytmus tak nevtíravě, že jej vnímáte spíše podvědomě. V Gone Today, Here Tomorrow, téměř desetiminutové skladbě, se Alessiho baladičnost přiblíží trochu Milesi Davisovi – nejen témbrem daným trubkou s dusítkem. Také Versace se v sóle bopově rozehřeje. Ve Scratch lze dokonce pocítit přiměřenou dávku funky. Shush dokonce působí zvláštně psychedelicky, s odvazem rytmiky i Alessiho trubkového sóla. Titulní Quiver v sobě shrnuje v zahuštěné formě vše z toho, co nám Alessiho kvarteto na albu předkládá. Skladba se postupně mění ve vítězný chorál Alessiho hudby založené na téměř nepřetržitém sóle trubky. Konec alba nazvaný Do Over patří kratičké hříčce unisona trubky a klavíru ukončené nemelodickým úderem do již ztišené hudby. Pro celé album mi napadá jednoslovné zhodnocení: kouzelná hudba.

ECM/2HP, 2016, 56:28

Přidat komentář