Rats In The Wall: Discography Vol. 1

Jméno amerických hard core punkových Rats In The Wall není nijak známé, ona se taky skupina dala dohromady až v druhé dekádě nového tisíciletí. Zpozornět je však třeba u jména jejího hlavního hybatele, jímž je Brad Logan. Ano je to ten, o němž Rancid nazpívali stejnojmennou píseň na Chef Aid: The South Park Album, jinak kytarista jedné z nejkontroverznějších amerických punkových kapel nového tisíciletí Leftöver Crack, která kráčí ve stopách Dead Kennedys. Kromě nich tento veterán punkové scény, který dělal bedňáka a kytarového technika desítkám kapel včetně Rancid, Social Distortion, NOFX, ale taky Flogging Molly a The Black Crowes, vedl velmi originální hardcorové F-Minus, kteří zaujali kombinací mužského a ženského zpěvu.
A ten se objevuje i u Rats In the Wall. Hlavní vokalistkou je kytaristka Eva Hall, která se věnovala uječenému screamu v Gather. Vedle hysterického jekotu, jaký se objevuje v How To Spot A Narcissist, ale dokáže nabídnout i sexy projev v coververzi od Zounds Can’t Cheat Karma nebo dokonce otrávený pixieovský projev v Punish. Brad jí dobře sekunduje a svým naléhavým, ale uměřenějším projevem vytváří k jejímu hlasu dobrý kontrast ve valivém duetu The Other i v Empty Shells.
Tvorba kapely, na které se vedle Brada podílí i Eva, je pestřejší a méně tvrdá, než jakou nabízeli F-Minus, i když Cut The Line o Edwardu Snowdenovi je hodně důrazné a Your World nabízí až speedpunkovou jízdu s rock’n’rollovým sólem a Cope se nese v duchu zběsilého hardcoru.
Krysy se však nedrží jen jednoho pojetí, mají široký stylový záběr od na kost oholeného hard coru přes punk až k šťavnatému dirty rock’n’roll s přesahy ke garážovému a alternativnímu rocku a noise popu takových Breeders. CD vydané na Bradově vlastním labelu Blacknoise nenudí, napětí na něm neopadá, i když přináší 22 písní. Shrnuje nahrávky z let 2015 a 2016, předloňské album Dead End doplňují skladby ze dvou loňských splitů se Skeletal Twins a Estos Dias.
Většina písní má nápad, takže neputují jedním uchem dovnitř a druhým ven. Nabízejí výrazný riff nebo melodii a skupina se nevyhýbá ani vybočením, jako je na jednom opakovaném minimotivu gradovaný Your World nebo hardrockový riff v závěru 2050. 10 000 Year Reich zase stojí na opakovaném přerývaném motivu, po kterém následuje refrén s Evou přecházející do jekotu. Svou svěžestí a svižnou chytlavostí album připomíná rané Pixies, i když hudba je jiná.
Písně ze splitů jsou méně výrazné, na čemž se trochu podepisuje i horší a méně vyvážený zvuk. V závěru zřetelně chybí mastering a hlasitost kolísá. Tyto písně nicméně album dobře doplňují, The Unknown nabízí punk ve středním tempu s chraplavým Eviným hlasem, Sinking pak rychlý uječený punk, Manufactured Desire stojí na ostré bzučivé kytaře míříc až někam k noise.
Navzdory lovecraftovskému jménu nenabízejí Krysy žádný horor punk s texty plných monster, pochmurné texty se dotýkají aktuálních společenských a ekonomických problémů a neradostných vyhlídek. Nelze zapomínat, že Brad stál za výbušnými idejemi druhého alba Leftöver Crack Fuck World Trade, kritizujícího Bushovu politiku po 11. září, přičemž jasné a kritické názory má i Eva. I bez textů, jimž mnohdy není rozumět, je však Discography Vol. 1 nadprůměrné album nejen v rámci punkové scény.

Blacknoise, 2017, 37:52

 

 

Přidat komentář