Za mimořádný talent polského jazzu s ctižádostí zabydlet se na výsluní evropské jazzové scény lze mít šestadvacetiletého polského houslistu, skladatele, kapelníka a dnes už rovněž hudebního producenta Adama Bałdycha. Jestliže s producenty ACT Music dal dohromady partu nazvanou Baltic Gang, je to pojmenování doslovné, neboť v něm jsou zastoupeny vedle Polska všechny země jazzové Skandinávie: klavírista Jacob Karlzon a kontrabasista (zároveň cellista) Lars Danielsson jsou ze Švédska, bubeník Morten Lund je z Dánska, trubač Verneri Pohjola z Finska a saxofonista Marius Neset zastupuje Norsko. Ze Švédska je také host na dvou titulech, trombonista Nils Land-gren. Z tuctu skladeb si Bałdych deset napsal sám, u zbývajících dvou se o autorství podělil s Karlzonem a Danielssonem.
Kdo zná polskou jazzovou scénu podrobněji, určitě si připomene, že Adam Bałdych v roli houslisty má na co navazovat: Zbigniew Seifert (1946–79) zdomácněl na světové avantgardní scéně (a v USA také zemřel) dříve, než do Států emigroval v roce 1973 Michal Urbaniak (na albu Tutu si zahrál i u Milese Davise) a Krzesimir Dębski (kvinteto String Connection) byl objevem počátku let osmdesátých, dvakrát oceněný primátem v anketě Jazz Fora (1983, 1986) a posléze zařazen mezi desítku houslistů podle Down Beatu. A právě Seifertovi Bałdych věnoval skladbu For Zbiggy, v níž od romantizujícího tématu postupně rozjede rozdivočující se improvizaci, jak to Zbiggy skvěle uměl. Album však otvírá v jazzrockovém (byť ryze akustickém) hávu Village Underground, v níž se představí Marius Neset drsným sólem na tenorsaxofon. Zasmušile náladová Mirror s úporným rytmem basy vespod je už jedním velkým sólem Adama Bałdycha s mnoha podobami a předurčí atmosféru celého alba. V The Room of Imagination dostane oprávněně opět velký prostor Neset a zaujme zde téměř zvukově neznatelný přechod od jeho saxofonového sóla k Bałdychově improvizaci. V závěru skladby se v motivu zjeví folklorní inspirace tématu. Rytmicky naléhavější skladba Cubism zase přináší echo arabských stupnic. V K8 se hned v úvodu zapojí hostující trombon ovládaný Nilsem Landgrenem – jeho příspěvek je však jen symbolický: představuje téma společně s ostatními dechaři a sóla patří opět Nesetově tenoru a Bałdychově houslím. Velmi zdařilé je společné autorské dueto Karlzona s Bałdychem ve skladbě Time Treveler, pěkně v něm zní sólo piána doprovázené úspornou melodií houslí hranou pizzicato. V Zarathustrovi témbr skladby určí zase smyčec na basových strunách. Sólově je celé album založeno na tenorsaxofonu a samozřejmě hře houslí, kupodivu zůstává v pozadí současná hvězda finského jazzu, trumpetista Verneri Pohjola – ale mít jako „křoví“ v kapele Landgrena a Pohjolu svědčí o jasném producentském záměru. Ten obsahuje jak přesvědčení o úrovni a předpokládaném uměleckém růstu protagonisty Adama Bałdycha, tak v mínění, že pro svůj debut u firmy potřebuje být obklopen špičkovými muzikanty. A do třetice – ustanovit jen dva nástroje pro sóla ve skladbách, přestože kapelu tvoří samé hvězdy současné Evropy, se pro celistvost nahrávky ukázalo zajímavým a dobrým nápadem.
ACT Music/2HP, 2012, 55:37