Asher Levitas: Lit Harness; Stratosphere: Rise

Asher_Levitas_-_Lit_Harness_ZIQ379_frontNejnovější přírůstek do bohaté diskografie labelu Planet Mu znovu připomíná, že vydavatelství vedené Mikem Paradinasem není pouze o nejnovějších undergroundových výbojích elektronické taneční hudby, ale významné místo v panteonu podporovaných umělců mají i experimentálně, ambientně naladění hudebníci.
Lit Harness je debutové sólové album Ashera Levitase, spoluzakladatele záhadného elektronického dua Old Apparatus. Tato dvojice byla v očích posluchačů představitelem dubstepového hnutí, především kvůli vyznění svých prvních dvou singlů vydaných na labelu Deep Medi Musik. Ve skutečnosti produkovala především v pozdějších letech mnohem abstraktnější, experimentálnější hudbu v duchu Demdike Stare.
Kolekce Lit Harness až na pár drobných záblesků a tušené sonické základy, nemá s taneční scénou nic společného. Silně dokonstruovaná hudba je Asherem často ohýbána do překvapivých směrů, pokaždé se ale vrací nazpátek a dává tak všem předchozím zákrutám smysl. Na desce najdeme vysloveně temné, industriální zákoutí s distorzemi a samplovanými výkřiky v pozadí, jak dělané pro hororový film. Vyvažují je ale tracky se silně sedativním účinkem. Nečekaný ženský vokál v Blessed Mother připomene tvorbu Zoly Jesus. Barevná táhlá kolekce debutujícího elektronika je velkým překvapením a adeptem na ambientní album alespoň první poloviny letošního roku.
W204.qxpPamatujete na Dirka Serriese, kytarově hlukového vazbiče, který se dříve prezentoval jako Vidna Obmana? Pokud ano, možná jsme navštívili jediný koncert, který Dirk jako Vidna Obmana v Praze odehrál. Za mixážním pultem tehdy stál jeho velký kamarád a dark ambientní spolubojovník Ronald Mariën alias Stratosphere.
Ten se hudbě věnuje pouze jako koníčku a na rozdíl od čistě akusticky se prezentujícího belgického čahouna, vždy preferoval elektroniku.
I když… Jeho letošní nová řadová deska Rise míří do nových končin. Ani tak ne základním vyzněním kolekce, jako výrazným implementováním kytarových linek. Jednou zní jako neznámá sólová tvorba Robina Guthrieho, podruhé jako brácha Jeffa Pierce, průkopníka mísení atmosférické elektroniky s kytarovým zvukem, potřetí, například v tracku Dream, jako ambientní a minimalistická verze Mikea Oldfielda. Těch přiblížení můžeme vyjmenovat více, jisté je, že na novince má Ronald potřebu působit pozitivně. Po kolekci Aftermath, která se disonancí vyrovnávala s autorovou komplikovanou minulostí, přišla potřeba se radovat ze života. Ze světa kolem sebe. Potichu, pokorně. A takové skladby vždy šly Stratosphere nejlépe. Návrat na scénu se napotřetí povedl znamenitě.

Planet Mu, 2016, 33:02; Projekt Rec., 2016, 60:02

Přidat komentář