Balungan Kudu Bisa Kudu

Cuneiform Records, 2022, 78:38

Javánské gamelanové souhudbí s tisíce let užívanými metalofony, dřevěnými paličkovými kolitangy, bambusovými zvonky anklug, trubicovými citerami sasando, přehršlí laděných gongů i k rytmice přesně říznutých klád stromů, fungovalo k obřadům, vesnickým slavnostem. Kde je rytmus, je i rock. Guigou Chenevier, bubeník a zakládající člen francouzské avantgardní RIO kapely Etron Fou Leloublan začátkem roku 2017 spunktoval gamelanový workshop v Marseille. Spustil nečekané domino. Možná nejlepší věc, na které se podílel. Nikdy nedošlo k tak rovnocenné kulturní výměně gamelanu a rocku, jako je Balungan – javánské slovo pro kostru a zároveň označení nosné melodie skladby. Šest francouzských rockerů včetně iniciátora Cheneviera přeletělo do Indonésie k domáckým Javáncům a během šesti zkoušek a koncertů se hudební vize spojila: každý z třinácti členů přispěl svým originálním materiálem a instrumentací. Aranže vyplynuly společné. Technicky bezchybná nahrávka je z koncertu v La Garance z 23. května 2017. 

Nejedná se o rockovou muziku s přidaným gamelanem ani o folklór zbastlený elekrifikovanými nástroji. Vjezd Javanese TGV s nostalgickým hvízdáním páry a záměrně zkomoleným vyvoláváním onoho místně až mytického dopravního prostředku do klepání gamelanů se rozsviští s hnací basovou linkou, nervácky scatovaným vokálem a kytarou říznou a řvoucí. A hned ještě o level trysknější-tříštivější Bruits dʼÉclats. Ta je nasraně evropsky nejrockovější. Wewarah, obřadní ritus, v němž metalofony utkají melodii, zatímco kytara i klávesy ji podprahově sabotují, a jakkoli je překrásný zpěv, dostává na prdel bambusouvou flétnou. V KethéK Saranggon s hlavní linií flétny suling, zvonky, cirkusovým virblem, podladěnou basou i kytarou je vtipně prokládána bizarními samply vyjících opic. Extatických jedenáct minut chorálu Beteng s frippovskou kytarou, basou kopírující zpěv a celým gamelanovým souzvučím je asi nejvyšším bodem alba. Žádné klišé s uhlazenou exotikou. 

 

Přidat komentář