Mark Clifford: Split01EP; Gescom: A1 – D1

Co se stane, když v hudební kariéře vyprší čas vyměřený vyhřívání na výsluní? Mnozí se vrhnou na budování studií, 12_mark_cliffordprodukování či zvučení, ale málokdo ztratí chuť komponovat novou hudbu. Také Mark Clifford, jenž byl dlouhá léta nedílnou součástí tanečního pojmu jménem Seefeel, se po rozpadu kvarteta ukázal na veřejnosti coby Disjecta, Woodenspoon a Sneakster, aby poslední čtyři roky odhodil všechny přezdívky a na svém čerstvě založeném labelu Polyfusia Records prezentoval svou hudbu pod občanským jménem. Pro nejnovější výlisek si pozval ke spolupráci ukrajinskou hudební i výtvarnou designérku Zavoloku, aby předvedli každý po dvou kouscích nového materiálu na SPLIT01EP (Polyfusia Rec., 2007, 18:02). Nejdřív si negentlemansky vezme slovo domácí pán a vystřihne dvě krátké, leč dostatečně vláčné kytarové variace s doprovodem dalších elektronických upravovadel. Nečekejte tedy žádné vršení zpětnovazebných hradeb post-rockovou cestou. Mark nechává rozmazané linky běžet v ostrých konturách, avšak v několika časově posunutých linkách přes sebe, navíc okořeněné aditivy počítačových rozkladů původního materiálu na drobné elektronické krůpěje, jež se na kytarové planiny snáší jako osvěžující deštík. Clifford i přes všechny experimenty pečlivě hlídá, aby se z finálních nahrávek nevytratil element lidské myšlenky a rukodělné práce. V druhé polovině EP si bere vše do parády Ukrajinka Zavoloka, která zabodovala už dlouhohrajícím debutem Plavyna. Její rukopis je od té doby stabilní. Jako rozená experimentátorka a zároveň milovnice cestování spojuje ve svých kompozicích laptopové experimenty s terénními nahrávkami lidové hudby v podání neškolených muzikantů. Daří se jí organicky propojovat elementy, na nichž by si mnozí vylámali zuby sklouznutím do povrchní zkratky. Ne tak Zavoloka, jež i uprostřed digitálních IDM experimentálních lesů ve dvojici novinek dává nebývale široký prostor romantické flétničce. A znovu to vychází.

12_gescomDalší formací, jež hýbala na začátku devadesátých let taneční hudbou, byly zcela jistě Auterchre. Ti sice na rozdíl od Seefeel stále existují, ale ruku na srdce, jejich vliv na elektronickou scénu je podstatně menší. Už v polovině minulého desetiletí vznikla v jejich blízkosti podivná entita jménem Gescom obsahující neidentifikovatelný počet muzikantů (především z okruhu labelu Skam) a jala se vytvářet syntetickou hudbu coby odpočinkovou, leč stále čertovsky experimentální elektroniku. Situace se opakuje i v letošním roce, kdy přetržená nit je po čtyřech letech navázána dalším nosičem střední délky A1 – D1 (Skam Rec., 2007, 39:37). Pokud Autechre utíkají s léty do čím dál nepřístupnějších abstraktních houštin, Gescom se nezdráhají podmanit si taneční parket. Stále ovšem s šibalským výrazem ve tváři a s chutí uznávané standardy lišácky variovat a testovat specifickým smyslem pro humor. Techno i breakbeat jsou v rukou anonymních pánů (na obalu EP najdeme jen čárový kód) pouhou výchozí stanicí, z níž se vyráží vstříc více či méně dobrodružným výpravám. Skladby sestavené povětšinou ze základní rytmické kostry složené z několika doprovodných zvukových linek a zvukových cákanců jsou neustále doplňovány škodolibými samply, nečekanými přechody či stop time špílci. Když už se zdá, že si můžeme v klidu vykročit na taneční parket, snesou na nás Gescom pohromu pomalu zarůstající houštiny hluků, škobrtavých rytmů a zvukových kulišáren. Pánové se jistě dobře baví a je jen na nás, zda na jejich specifickou hru přistoupíme, či nikoli. Pokud ano, královsky se pobavíme, pokud ne, stane se pro nás šestice novinek pouze jednou z nevysvětlitelných hudebních záhad novověku.

Přidat komentář