Na název druhého alba tria jazzového pianisty Martina Brunnera rozhodně nelze reagovat zlehčujícím příslovím „nic není tak horké, jak se uvaří“. Tahle deska horká je. Přesněji – Martin Brunner zůstává stejně „žhavým“ (jakkoliv to zní banálně) skladatelským talentem jako na zdařilém debutu Behind The Clouds (2009). Nic nelze vytknout ani interpretačním schopnostem tria, ale není třeba chválit timing, když nahrávku vynáší nad průměr právě Brunnerova melodická a aranžérská invence.Martin Brunner dokázal do svého skladatelského rukopisu zahrnout nervní intervalové skoky, ostré staccatové pasáže a vůbec smysl pro dramatičnost, ale zároveň i hravost (jednomu se snadno vybaví králičí skotačení v Let The Rabbit To Tell Your Fortune). Navíc se nebojí stavět ani přehledná, velebně melodická témata jako v In The Colour Of Winter či jásavých obloucích City Dance. Mohli bychom vysledovat i odkaz klasické hudební literatury, ale ono to vlastně není podstatné. Oproti téměř „anti-baladické“ prvotině Brunner víc inklinuje i k lyrickým pasážím. Žádná z líbivých linek však nesklouzne do banality! Slyš třeba Flying, uvolněné zvukové poletování beze strachu z pádu.
Od předchozí nahrávky postupně došlo k výměně členů tria. Martina Brunnera v současnosti doplňují ostřílení hráči, kontrabasista Rastislav Uhrík (též Vertigo, Lanugo…) a bubeník Tomáš Hobzek (Points, Libor Šmoldas Quartet i leader vlastního kvarteta). Nemohou si stěžovat na nedostatek prostoru. Pozornost zaslouženě přitahuje nejen procítěné kontrabasové sólo v miniaturce Joe, The Old Buddy, rozhovor nástrojů Elga Meets Olga či na bicích vystavěná kompozice Warm Up, ale celé pojetí rytmiky. I tentokrát se Martin Brunner Trio obešlo na desce bez standardů. A přitom jde o mimořádně zábavnou (v tom nejlepším smyslu slova) nahrávku, která by měla bez problému nasytit i taková ušiska, pro která jsou jinak pianová tria „až příliš úsporná“.
2HP/Arta, 2012, 70:49