Co by nás mělo na italských Glacial Movements čekat jiného než ledový vichr, svištící po zasněžených arktických pláních, a to už po osmnácté? Vždycky jde pouze o přístup, s jakým kdo základní zadané téma uchopí. K těm, kdo tak činí nejbezprostředněji, patří Netherworld, pod kterýmžto pojmenováním se skrývá sám zakladatel labelu Alessandro Tedeschi (viz oceňované Over the Summit z roku 2011). Na jeho nové Alchemy of Ice nás tudíž nezaskočí simulované sněžení v hučivých poryvech větru, táhlé sugestivní mrazivé pozdvihování, nabírající postupně sílu a proznívající dle zákonitostí ambientní prostorovosti do nahloučení zesamplovaného, zmanipulovaného a zmixovaného materiálu. Na obalu najdeme konkrétní údaje, kde nahrávky vznikaly, hlavní práce však probíhala na Rolandu VP9000. Do širokodechého proudu hudby se jen občas zatoulá klavírní tón nebo dva či drobná nádivka podotknutí, zvuková šarše v melancholizujících hymnech s typickými názvy jako Icepulse nebo White Silence se poloproměňuje, setrvává však ponuře zglajchšaltovaná výdržnost, nerouhavě velebná vlečnost, nosnost zvukových ker je pouze protkána občasným pableskováním v šinoucí se ledové mase hudby. Připadá mí to jako ustavičné procitání bez procitnutí, jako ledoslužebnost, pořádaná se zatajeným dechem. V této zádušnosti na sebe sem tam narazí ledové zřícenky nebo se sesune tající blok se zvukovou výdutí, což situaci trochu zdramatizuje, ale třeskutost srážení se minimalizuje v přejemnou, a tudíž obtížně slyšitelnou burácivost a zimolezové prochládání zapadá a znovu se vynořuje ve vlnách vracivé melancholie. Nacházím v tomto neběžném běžícím pásu pokorného šinutí a vrstvené ztratnosti vsuvky, které připomínají lept nebo suchou jehlu, ale v hudebním provedení. To vše, dokud slunce poslední kompozice nezapadne a nenastane konečné zatmění. Samozřejmě zimavé.
Někomu se tříštění ledu už po osmnácté může zajídat. Ale Netherworld ze své severské výpravy opět vyšel se ctí – už pro představy, které nám navodil.
Glacial Movements, 2013, 43:38