Pavel Wlosok: Respectfully Yours

To zdvořilé (a zapomenuté) dopisní pozdravení Uctivě Váš v názvu, domnívám se, že nepatří ani tak nám, posluchačům, jako skvělému výběru hudby různých historických dob jazzu dvacátého století. V našich poměrech je nahrání alba jazzových standardů svým způsobem hrdinským činem, jehož se dopouští slyšitelně jen pianista Najponk. Pro Pavla Wlosoka to není nápad zas tak „exotický“, neboť od poloviny devadesátých let žije ve Spojených státech, zapojený do tamního jazzového života, v němž standardy čile fungují. Wlosok sestavil zářivé spektrum standardů. Lze z něj slyšet, nejen co jej těší osobně, ale co je v hudbě věčné: zdařilé melodické a harmonické nápady, které inspiruje rozvíjení improvizace. Nejstarší titul When You Wish Upon A Star je z půli třicátých let, Harlinova rozverně melancholická píseň z „disneyovky“ Pinocchio. Z týchž časů pochází i Ellingtonovo Prelude To A Kiss. Zní tu jedna z nejhranějších balad jazzu, Strayhornovo Lush Life. Velikáni moderního jazzu, klavíristé Thelonious Monk a Bill Evans napsali pro Wlosoka skladby Reflections (1952) a Time Remembered (1958). Největší plocha je pak věnována Coreově torbě – Windows (1967), debutové Tones for Joan’s BonesSea Journey, už spadající do období Coreova fúzování. Shorterovo Wild Flower (1964) patří k perlám hard bopu nabitého expresí. Sólový jazzový koncert znamená muzikantovo obnažení své hry bez podpory rytmiky a spoluhráčů. Wlosok emočně pestrý výběr skladeb stmeluje vlastním podáním. Nezapírá středoevropskou muzikantskou zakořeněnost, což se projevuje lyričtějším, až poklidnějším uchopením skladeb. Navíc – jsme formováni vlastní artificiální hudbou dvacátého století. Posluchač znalý originálů může postrádat onen nedefinovatelný „afroamerický“ vnitřní rytmický pohyb uvnitř hudby. Album Respectfully Yours přesto zní skvěle, má příjemnou atmosféru. Album je doplněno, což není samozřejmostí v našich vydavatelských luzích a hájích, zasvěceným průvodním textem našeho předního znalce útrob jazzové hudby Jana Daleckého.

 

Petr Marek (New Port Line), 2017, 55:03

 

 

 

Přidat komentář