Postižená oblast: Rubato

postizena_oblastPoezie je silným inspiračním zdrojem. Výčet hudebníků, kterým učarovala její schopnost vytvářet obrazy a nálady rozšířila i mělnická Postižená oblast, což potvrzuje i aktuální album Rubato, na kterém se objevují zhudebněné básně surrealisty Ladislava Nováka, Bohuslava Reynka i autorů německé (a rakouské) experimentální poezie Helmuta Heissenbüttela a Ernsta Jandla. Dvěma texty přispěl i Filip Jakš, který je spíš recitátorem než zpěvákem. Protože se sám v rozhlase věnoval experimentům s textem spojovaným se zvukem, byla naděje, že nepůjde o další soubor oživující ducha undergroundu s typickou řvavou melodeklamací a opakujícími se basovými figurami. To se ale splnilo jen částečně, protože soubor často upřednostňoval prošlapané cestičky místo, aby hledal.
Jakšův projev přitom je procítěný a pestrý, dokáže gradovat naléhavost, aniž by sklouzl do křiku, i se ztišit. Hudba je však až příliš poplatná ohlasům undergroundu a temného post punku. Většina skladeb stojí na repetitivním až hypnotickém rytmu figury bicích nebo basy, které doplňují zvuky dolované z kytar, kláves nebo různých netradičních perkusí. Taková je úvodní Dvojí tváře i Stín jejž vrhám. Stejně tak ostinato basy znivelizuje i Katalog nepoučitelných, který zřejmě začíná hrou za kobylkou kytary, postupně obohacovanou dalšími tóny cella a kytary. Oživením je ale rychlejší pasáž s divokým cellem, ale v té zas vadí přerývaná deklamace. Výsledek není rozhodně špatný, ale nedostavuje se překvapení, objevnost nebo novost. Postižená oblast až příliš často volí očekávaný přístup, což ukazuje i Reynkův Říjen, který je teskný a pomalý, začíná opakujícím se motivem vybrnkávané kytary, k níž se přidá klarinet a přijde ozvláštnění v podobě ruchů. Chvění v závěru pak evokují činely. Překvapení nepřináší ani Jandlovo Wie Fast, které je podle očekávaní rychlé až překotné a naléhavost zdůrazňuje trubka.
postizena_oblast2V nejlepších skladbách se ale Postižená oblast dokázala vymanit z klišé a ukázat, jaký je její skutečný potenciál. Platí to zejména o Novákově Samotě, kdy surreálný text plný primárního strachu nedoplňují temné hororové zvuky, jak by se čekalo, ale naléhavá deklamace zní na pozadí vrstev bublajících a ťukajících samplů, ruchů a glitchů, do nichž ještě vpadávají údery na bubny.
Mimořádně povedení jsou také Velbloudi s Jakšovým textem. Skupina jako by nebyla tak svazována odkazem básníka a pracovala se slovem mnohem dynamičtěji, gradace v hlasu přicházela ještě v poklidném úvodu a následující kytarový riff sice nepostrádá drive, ale současně má v sobě lehkost. A Jakšovi se daří v dalších vrstvách text gradovat i dál za verše „Kdy už sakra přijde ten osudný strom, balvan, sráz nebo velbloud, který dá naší cestě cíl?“, které by mnozí považovali za vrchol básně. Jakš však pokračuje dál: „Tak dělej, vem dalšího velblouda, uřízni mu nohu a nacpi ji do kotle, ať to tam vře, ať tam bublá velbloudí krev… Přikládej pořád do toho kotle, přikládej, ať máme dostatečnou rychlost k nárazu.“ Této nahrávce lze vytknout jen nedostatečnou gradaci v hlasitosti, ale to je dáno duchem doby, kdy se zvukvýsledných nahrávek příliš komprimuje a nedává prostor dynamice. Čím méně očekávaný je přístup, tím lepší je výsledek, což ukazuje také Magic Tiger, spojující dva známé texty Blakeova Tygra se Saroyanovým Tracyho tygrem. Přijít s originálním a přitom působivým podáním této básně přitom představuje velký oříšek, neboť ji zhudebnilo mnoho kapel počínaje DG 307 přes asi nejpovedenější Precedens až po osobitou folkrockovou Betulu Pendulu. Ale Postižená oblast se v úvodu nenechala svést podmanivou obrazností originálu a dala přednost uvolněnosti, aby skladba mohla gradovat až ve zběsile překotném závěru tvořeného útržky z Tracyho tygra. Už kvůli zmíněným skladbám stojí album Postižené oblasti za poslech, i když album je nevyrovnané. Otázkou zůstává, zda kapela mimo metropoli dokáže uniknout svodům hybných ostinát, která zaujmou většinu posluchačů více a z undergroundu i post punku si vybere jen pár prvků, které přetaví, místo toho, aby jimi nechala definovat své pojetí.
Polí5, 2014, 49:27

Přidat komentář