Vesna Cáceres: Le bal des fleurs

vesna_caceresV poslední době u nás vyšlo několik zajímavých nahrávek mladých žen s akordeonem. Potěšitelné přitom je, že žádná z nich se nesnaží kopírovat Radůzu a každá si jde svou vlastní cestou: křehká frankofonní písničkářka Eliška Sýkorová, zpívající spisovatelka Hanka Lundiaková alias Stinka, Romana Sulčíková nebo Kateřina „Kachna“ Bímová z dua Kachna a Zodiak. Ze skupiny šansoniérek a písničkářek více či méně konvenčních vybočuje klasicky vzdělaná akordeonistka Klára Šmahelová se směsí převzatého „vážného“ a jazzového repertoáru a vlastní tvorby. A zcela jiný je také charakter akordeonové hudby v případě Vesny Cáceres. Její album Le bal des fleurs, Ples květin, má jasný koncept a akordeon na něm hraje výraznější roli než pouze doprovodnou.
Vesna Cáceres je zkušená hudebnice a šansoniérka, která si vyzkoušela projekty jazzové, latinské, divadelní, ale i takové perly jako Písničky z Jugoslávie 1 a 2 (1998 a 2000), na které později navázala podobně koncipovaným titulem Vzpomínky na Jadran (2008). Mezitím však vydala několik pozoruhodných nahrávek na pomezí žánrů (např. v roce 2004 titul 5 elementos pro vydavatelství Nextera) a novinka Le bal des fleurs je už jedenáctou položkou v její diskografii. Akordeon Vesna používala i na svých předchozích deskách, nicméně aktuální album jej poprvé představuje jako sólový nástroj. S výjimkou dvou žánrově odlišných bonusů je Le bal des fleurs skutečně pásmo skladeb pro sólovou tahací harmoniku, zatímco zpěv hraje vedlejší roli a ve většině skladeb zcela chybí.
Samotný nápad natočit čistě akordeonové album by mohl při Vesniných zkušenostech a temperamentu stačit. Autorka nám však nabízí další dva důležité detaily, díky nimž sled instrumentálních melodií tvoří skutečný koncept a svým způsobem i příběh. Zaprvé: poslech alba je procházkou květinovou zahradou. Podle svých názvů mají jednotlivé skladby evokovat tulipán (Tulip), kosatec (Iris), šafrán (Crocus) nebo růži (Black Rose). Méně zřetelné jsou literární inspirace, ke kterým se však autorka přímo hlásí v bookletu alba: Malý princ (Columbine), Poeův Havran (Black Rose) nebo Paní Dallowayová (bonusová What Did The Flowers Think). K nim pak doplňuje inspirace hudební – Erica Satieho a pařížský valse musette. Díky těmto náznakům může posluchač album skutečně opravdu vnímat jako výlet do důvěrně známé krajiny nebo – což je ještě lepší – může zavřít oči a představovat si za jednotlivými skladbami vlastní obrazy a scény. Vždyť valčík Tulip zní jako z pohádkového filmu, Iris evokuje představu stále se rozvíjející předehry něčeho velkého, co má přijít, a rytmus basů v Columbine zní jako doprovod k akční sci-fi.
Album Le bal des fleurs přináší několikeré poselství: i na nástroj, který je právě v módě, se dá hrát originálně a jinak než ostatní. Album jako koncept má stále smysl – a možná má v dnešní klipovité a nesoustředěné době smysl větší než kdy dříve. A zajímavá a mnohovrstevnatá hudba se dá vytvořit s minimálními prostředky. Vesna Cáceres navíc připravila ve formě bonusů možné nahlédnutí do svých dalších, bohatěji aranžovaných projektů.
Vesna Cáceres/Radioservis, 2013, 40:33

Přidat komentář