Wovenhand + Nylon Jail

17. 9. 2014, Eurocentrum, Jablonec nad Nisou
Přízvisko kultovní se v dnešní době připojuje k ledasčemu, u amerických Wovenhand se však nejedná o bezděčné tlachání. Osobnost a tvorba frontmana Davida Eugena Edwardse hypnotizuje posluchače napříč žánrovým spektrem, folkaře i metalisty.
Vměstnat Wovenhand do jedné hudební škatulky, je naprosto nemožné. Texty na základě evangelií jsou typické jak pro Edwardsův předchozí projekt 16 Horsepower, tak pro Wovenhand, hudební složka se však stále vyvíjí. Z alternativní country a temného neofolku s prvky indiánských zpěvů, gospelu i východní muziky či orientu, se v posledních letech Edwards stále více přiklání k mnohem tvrdšímu, punkovo‑metalovému podání. Stejně jako 16 Horsepower, jsou i Wovenhand od počátku lépe přijímáni v otevřenější Evropě. Co sudý rok, to nové album a také koncert v Čechách, letos se vrátili se sedmou řadovkou Refractory Obdurate.
Roli předskokanů získali Nylon Jail, o nutnosti předkapely by se však dalo v tomto případě polemizovat. S poetikou Wovenhand se Olomoučáci rozcházejí, s pojmem country pracují jiným způsobem než Američani. Please the Trees by bývali zajímavější i vhodnější volbou.
Wovenhand nastoupili se zvukem zahánějícím méně odolné jedince do hloubi sálu, jiní horečnatě hledali špunty do uší, zbytek se smířil s tím, že bude potřebovat naslouchadla už v předdůchodovém věku. Pryč je snivost 16 Horsepower.
Edwardsův dvojitý mikrofon zkresloval zpěv natolik, že bylo obtížné rozumět, slova zanikala i pod palbou jeho kolegů, dlouholetého bubeníka Ordyho Garrisona, kytaristy Chucka Frenche a nejnovějšího člena, basáka Neila Keenera.
Set, v němž převládaly novinky jako Hiss, Masonic Youth či Corsicana Clip, byl prokládaný staršími kusy Closer, Maize či cover 16 Horsepower Horse Head Fiddle. Edwardsova láska k historii a antikvárním kusům dala vyniknout více jak sto let starému hybridu mandolíny s banjem, který střídal s gretschkou. I přes zaléhající uši člověk rozhodně nemusel litovat výjezdu do Jablonce. Wovenhand nezklamali a závěrečná akustická Whistling Girl, kdy zůstal David na pódiu sám s mando‑banjem, ukázala, že ani melancholičtější a jemnější kořeny nejsou u Wovenhand naštěstí zcela zapomenuty.

Přidat komentář