Zapaska: Pomalu

Zapaska_Pomalu_artworkOna hrála na akustickou kytaru a on na malou tahací harmoniku a různé tradiční nástroje – východoevropské i africké. K tomu používali efektové procesory a další elektronická zařízení. A přestože si i naživo dávali hodně záležet na aranžích, vždy byl zřejmý příběh, který svou písní chtějí sdělit. Vlastně takové moderní písničkářské duo. Takto mám zafixovanou ukrajinskou Zapasku z roku 2011, kdy vystoupila živě v mém pořadu v rádiu. Od té doby se Jana a Pavlo posunuli. Jsou známější (vždyť kolik jen u nás v Česku měli od té doby koncertů) a také elektroničtější. Ne že by z alternativního folku raných koncertů (a prvních dvou EP desek) nezbylo vůbec nic. Nicméně posluchač musí jádro písně v elektronických beatech přece jen hledat.
zapaskaPomalu je druhé album, které Zapasce vychází u spřízněného bratislavského labelu Slnko Records. O formální i obsahové podobnosti ukrajinského dua a původní sestavy Longital, majitelů Slnka, se už psalo leckde. Zajímavější je, že zatímco se Longital rozšířili na trio a rozhodli se pro akustický zvuk, Zapaska se nejen vydala „tanečnějším“ směrem, ale především zredukovala vše, co se dalo. Duo sice zůstalo duem, ale ve srovnání s minulým albem je novinka výrazně minimalističtější. Předchozí titul Kontur totiž vedle původního materiálu obsahoval remixy a v několika skladbách účinkovali hosté (například zpěvačka Nina Garenetska). CD Pomalu vzniklo bez hostů (pokud je strohý booklet netají), zmíněni jsou pouze Alex J a Vera Kramerovi coby zvukoví producenti a mistři zvuku. Mimochodem digipack alba skutečně neobsahuje téměř žádnou informaci. Názvy písní (v latince) a dost… Ničeho dalšího netřeba, hudba samotná mluví za vše.
Akustické nebo tradičnější nástroje se z nového zvuku Zapasky nevytratily úplně – předehra závěrečné písně Generosity je příkladem. Ve většině skladeb se však živé nástroje i hlasy ukrývají pod příkrovem elektronických rytmů, které střídavě připomínají retro zvuk 80. a 90. let a současné nahrávky. Je zajímavé sledovat kombinaci rytmického dusotu s kytarovým riffem v písni Lety a představovat si, jak by tentýž motiv použil nějaký DJ z devadesátek. Nebo poslouchat skladbu Chuhajstra, která sama zní jako z remixové desky, a přemýšlet, jak by ji Zapaska asi pojala před pěti lety. Nebo do třetice si vychutnat elektroakustickou jízdu písně Aliona a uvědomit si, jak se východoevropská estetika přibližuje francouzské elektronické hudbě. Pavlo a Jana se v Zapasce doplňují nejen jako hudebníci, ale v písni Svarka se prostřídají i jejich zkreslené vokály. Práci s elektronikou se dvojice naučila a umí s ní překvapit. Přitom je album Pomalu výrazně sevřenější a možná pro nepřipraveného posluchače stravitelnější než předchozí CD Kontur. Novinka Zapasky stojí za opakovaný poslech, i když se mi přece jen trochu stýská po srozumitelných písňových příbězích a méně zkreslených a zastřených hlasech.

 Slnko Records, 2016, 43:23

Přidat komentář