REMOTE VIEWERS TRIO: Notes Lost in a Field

Remote Viewers, 2019, 49:26

The Remote Viewers vždy tvořili saxofonisté David Petts, který je také autorem drtivé většiny repertoáru, a Adrian Northover. Zprvu hráli jako saxofonové trio (nejdříve s Louise Petts, později s Caroline Kraabel), následně saxofonovou sekci posílila ještě Sue Lynch – takhle v kvartetu se představili také na Alternativě 2012, kde basové a bubenické party zněly ze samplů. Na většině studiových opusů se však podíleli i další hudebníci, nejčastěji basista John Edwards. A ten je právě již podruhé třetím do kolegia v redukované sestavě, která se objevila i na předposledním albu Last Man In Europe z roku 2018.

Poprvé pod markou Remote Viewers vydané Notes Lost in a Field je tomu předchozímu do jisté míry podobné. Mezi patnácti tracky je třetina společných improvizací od úvodní rozvrzávačky You Wonʼt Hear the Bullets přes nervní miniatury Air Show a Border Incident až po brundibárskou a dopravní kolaps evokující Enemy Traffic a tajnosnubnou fragmentarizovanou Foreign Intrigue. Kompozice pak někdy skutečně připomínají poznámkové črty jako třeba The Aspirin Kid se sekanými saxofony upomínající tvorbu RV z období inspirovaného filmem noir nebo geometrická hříčka Strange Triangl. Najdeme tu ovšem i rozsáhlejší majstrštyky jako třeba The Lighthouse s typicky pettsovskými vrstvenými saxofonovými party a pozvolným komplikovaným basovým sólem, které umocňuje atmosféru připomínající osaměle se tyčící maják a záblesky jeho světel.

Moscow Twitch začíná jako etuda, ale pak se rozvíjí do nesmírně zajímavé bohaté struktury a v Big Rug basa skvěle swinguje a saxofony jsou parádně vrtošivé. Abstraktní intro plné divnozvuků má Barely Heard Stories, kde se posléze přes smířlivou basu dostaneme do astrálních poloh. Opět typickou vrstevnatost najdeme i v předposlední Anti-Seed, kde saxofony následně kvílí i něžní a občas znějí dokonce jako parníky. A vše to končí nádherně melodickou nostalgií v podobě titulní skladby.

Přidat komentář