RENÉ LUSSIER QUINTETTE: René Lussier Quintette

Quebecký kytarista René Lussier patří od konce sedmdesátých let minulého století k čelním představitelům tamní avantgardy a zcela signifikantní pro něj byla častá spolupráce s Fredem Frithem, s nímž ho pojí mimo jiné i smysl uchopit nejrůznější žánrové zaměření a pracovat s ním po svém.

Jeho Quintette funguje od sklonku roku 2016 a vedle něj tu působí tubistka a hráčka na eufonium Julie Houle, akordeonista Luzio Altobelli a bubeníci Marton Maderspach (levý kanál) a Robbie Kuster (pravý kanál). Ačkoliv je Lussier autorem veškerého materiálu, sám dává důraz na vzájemnou interakci, v níž se proměňují role z hlavních na vedlejší a vice versa. Proměnlivost je vůbec nejvýraznějším prvkem tohoto alba, kde na sebe navazují či se snoubí pasáže v modu veselejší varianty rock in opposition, ozvěny nejrůznějšího folklóru (oboje do jisté míry právě ve frithovském duchu) až po orientální motivy, derivované country (Lussier ostatně spolupracoval i s představitelem radikální odnože tohoto žánru Eugenem Chadbournem) a místy dokonce jakási sofistikovaná cirkusová hudba. To vše podtrhuje už nástrojové složení, v němž se neztrácí ani daxofon (což je třecí idiofon neboli samozvučný nástroj vyluzující zvířecí zvuky připomínající zejména jezevce), který Lussier střídá s místy elektrizující jinde pohodovější kytarou. Vše by se dalo označit nálepkou quebecký sound, což je ovšem spíš esprit než skutečná hudební kategorie. Nejde o koláže jako takové, i když se někdy skutečně hned vedle sebe třeba ve skladbě La téte dans les rouages objeví motiv jakoby z balkánské dechovky, parajazzrock a drásavé rockové sólíčko, ale o vpravdě syntetický eklekticismus. Kompozice Migrations zase začíná s tajemnou až strašidelnou pompou a láme se do multikulti sfér. Najdeme tu skutečně bohatý hudební jazyk a vše má ohromnou plastičnost nejen díky rozprostření bicích do dvou kanálů, ale i díky různorodému témbru ostatních nástrojů.

 

Circum-Disc/PasUneCenne, 2018, 51:55

 

 

Přidat komentář