Republic Of Two: Back To The Trees

republicJean-Jacques Rousseau vyhlásil populární program „zpátky na stromy“ v 18. století, leč ani dnes ho následovati nelze. Není již pro lidstvo dosti stromů. Ovšem jako rámec čtvrté řadové desky Republic Of Two, která je pro Jiřího Buriana „takovým vysvobozením, návratem k přírodě od hluku města, rychlosti a závislosti na obrazovkách, ke kterým jsme přilepeni celý den“ a podle Mikoláše Růžičky „návratem k našim hudebním kořenům, což byli Beatles, U2 nebo The Smiths“, funguje velmi dobře.
Vládnou si v té republičce pořád rozumně, přestože již není malá pouze pro dva. Nebo naopak právě proto. Zásadní a pozitivní rozdíl oproti předchozím titulům totiž představují přizvaní spoluobčané. Už nikoliv příležitostní hosté, ale členové pravidelné koncertní kapely, která se v dobrém předvedla třeba na letošních Colours Of Ostrava. Na sevřenosti nahrávky je znát, že byl nový repertoár vystavěn už s vědomím pravidelnějšího, nikoliv jako dříve spíše příležitostného využití rytmiky, konkrétně baskytary Štěpána Růžičky a bicích nástrojů Jana Janečka. Také původem vietnamská zpěvačka Huyen Vi Tranová působí coby členka sestavy, nikoliv křoví. Neznamená to ovšem návrat k indie rockovému soundu takových Southpaw. Hudba Republic Of Two zůstává komorní, „folková“, rytmika není nadužívána. Hned úvodní křehká píseň Under The Waterfall je vystavěna jen na vícehlasu a souhře akustické kytary s klavírem. Echem a delayem rozostřená elektrická kytara v Caravan působí snivě, nikoliv dravě, bicí se neagresivně rozplývají v dozvucích. A když jsou využity syntezátory, měkce se mihotají jako v Now You Walk Alone nebo „archaicky“ zvoní jako v titulní písni. Dokonce i beatbox v Riverbed zní něžně. Také „ústava“ republiky zůstala názorově vyhraněná, nutící k pozornějšímu vnímání. I přes zdůrazňovanou inspiraci v hudbě melodiků jako Beatles. Od Růžičky nebylo jejich uvedení náhodným výkřikem. Např. syntetické smyčce v All I Need připomenou leccos z broučího aranžérského vesmíru, až se vám chce k názvu písně doplnit…Is Love. Repertoár sice zní posluchačsky vstřícně, nejen refrén The Healer je více než chytlavý, ale k podbízivosti a povrchnosti má daleko. Možná díky Back To The Trees zažádá o vízum do Republiky dvou víc fanoušků, ale pořád se bude jednat o „menšinovou záležitost“. Naštěstí! Vždyť bubřením by tenhle příjemný mikrosvět ztratil kouzlo. Bez obav vylezme zpátky na stromy. Nebude tam přecpáno, ale zato hezký rozhled a čerstvý vzduch.

 Indies MG, 2016, 53:25

Přidat komentář