Respect se stal jedním z mála festivalů, které covidovou kalvárií prokličkovaly úspěšně. V oáze až nepředstavitelného uvolnění jsme se tu bez roušek a se sklenkami v ruce sešli loni i předloni. Šťastní jak malé děti, co si budeme povídat. Covid ovšem vystřídala nelidská agresivní válka na Ukrajině a jeden neví, co přijde příště, takže (s myšlenkami na nešťastné Ukrajince) pojďme a letošní ročník si raději pořádně užijme.
Při pohledu na jména vystupujících vás možná napadne, že dramaturg Borek Holeček použil osvědčenou africkou strategii: i z toho nejčernějšího smutku je nejlepší se vytančit. Není to nic proti ničemu, nebojte, tak to zkrátka i jinde ve světě mají. V italském Salentu třeba na deprese odjakživa fungoval transovní tanec pizzica a vyloženým expertem na něj je světoznámá skupina Canzoniere Grecanico Salentino. To už asi víte, hrála u nás několikrát a její leader Mauro Durante se loni nejen na Respectu uvedl grandiózním koncertem s kytaristou Justinem Adamsem. Ve chvílích volna pak ochotně vysvětloval, proč starobylý léčivý tanec převedl do modu „pop goes the pizzica“, aniž by mu cokoliv ubral z nesmírné energie. Vlastně by to ani nešlo, vždyť loňské album Meridiana produkoval Adams.
Hned po začátku koncertu Bénin International Musical zjistíte, že to nejlepší, co pro sebe můžete udělat, je vyhnout se pokusu přijít na to, proč takhle energicky řádí a co k tomu početnou skupinu vede. Pak se vrátíte k prvnímu slovu názvu a jste doma: voodoo. Násobené sice gospelem, afropopem, rockem, hip hopem, funky, a dokonce elektronikou, ale to není podstatné, bez beninského obřadního rituálu by tahle příšera žeroucí tanečníky přišla o všechny zuby. Nemá daleko k Frankensteinovi, i ona byla uměle vytvořena v laboratoři. Byli u toho Hervé Riesen z Radia France, producent Jérôme Ettinger, který už má na triku podobné monstrum Egyptian Project a šéfové slavné beninské skupiny Gangbé Brass Band. Ze zkumavek, pardon, z konkursu, pak vyšla sedmička zpěváků, muzikantů a raperů, zkráceně nazývaná BIM a předurčená k šíření poselství o voodoo, středobodu veškeré beninské kultury. „Žádné čarodějnictví, zapichování špendlíků do panenek a horory. Jedná se o mírumilovné náboženství v souladu s přírodou a lidskou tolerancí, spojující obyvatele Beninu a chránící je před fundamentalismem nebo terorismem,“ tvrdí Riesen a připomíná, že synkretismus voodoo ovlivnil „výzkum a zrod“ BIM. Ačkoliv si na debutovém albu Bim#1 jejich „afro, voodoo, hip hop“ zachovává značnou dávku autenticity, zdravě a přímočaře nasává také západní vlivy, a jde po hudebních stopách voodoo, které se v otrokářské éře rozšířilo na Kubu, Haiti, do Brazílie nebo New Orleans. To jen abyste se na koncertě nedivili, co všechno můžete od BIM čekat. Řekněme, že hlavně jedinečný zážitek; samozřejmě do chvíle, než vás sežere. To víte, příšera.
Už dávno víme, že v afrických metropolích se vesničtí muzikanti podřizují situaci, a pokud chtějí být v pouličním hluku slyšet, nezbývá jim než tradiční akustické nástroje zesílit nebo si vyrobit zcela nové. Z čehokoliv, co mají po ruce a co jim vydají skládky a vrakoviště. Mezi premianty určitě patří umělci z konžské Kinshasy a třeba Konono No. 1 známe i z Respectu. Na černém kontinentu však dosud existují místa, „kde žijí jen lvi“, a protože tamním muzikantům asi zapomněli říct, jaké je století nebo je jim to úplně jedno, hrají si tu hudbu, která nám může přijít jako spadlá z Měsíce a ke všemu na nástroje z éry pravěku. Když na veletrhu Womex loni spustila ugandská skupina Nakibembe Xylophone Troupe, i autor těchto řádků stojící v zadních řadách usoudil – a uváděné spojení s labelem Nyege Nyege zaměřeným na africkou elektro scénu by tomu odpovídalo – že ti zpívající hráči na obří xylofon embaire musejí být jednoduše pod proudem. Jiné vysvětlení prostě neexistovalo. Takhle rychle lidé přece bušit do dřeva nedokážou. Po prodrání dopředu, ještě před tím, než na dlouho zapomněl zavřít pusu, ovšem zjistil, že dokážou. S úsměvem, v klidu, bez toho, aby se u toho zapotili, jako by těch deset úderů paličkou za sekundu představovalo něco naprosto běžného.
