Ronnie Baker Brooks: Times Have Changed

Chicagský rodák Ronnie Baker Brooks prohlásil už před více než deseti lety, že chce svou tvorbou budovat mosty mezi starou a novou hudbou. Mosty mezi bluesovou školou, kterou získal od svého otce Lonnieho Brookse, a například hiphopem, který poslouchá dnešní mladá generace. Na svém novém albu, prvním od roku 2006, se 49letý hudebník a zpěvák ohlíží do minulosti možná více, než by si sám přiznal. Přesto nahrávka – i díky zkušenému producentovi Stevu Jordanovi – zní svěže a optimisticky. Což se nijak nevylučuje s podstatou bluesové hudby, z níž Brooks vychází.
Album, jehož podstatná část se natáčela ve slavném studiu Blackbird v Nashvillu, je zpola složeno z převzatých skladeb a zpola z Brooksova vlastního materiálu. Ostatně Ronnie Baker s oblibou vzpomíná, jak jej na začátku jeho dráhy otec doslova nutil k psaní, protože i když se píseň nepovede, je to výborný trénink. I proto možná dnes Brooks junior skládá písně, které se mezi léty prověřeným materiálem neztratí. CD, na kterém se oldschoolové blues prolíná s funkem, uhlazeným soulem i hiphopem, drží pohromadě nejen díky bezchybné produkci, ale také díky výborné rytmice, která je od úvodního odlehčeného hitu Show Me až po melancholický závěr When I Was We klíčovou složkou celku.
Brooks s Jordanem nevolili pečlivě pouze materiál a studio, ale také hosty. Album je tak zajímavou přehlídkou nejrůznějších osobností od zpěvákova otce Lonnieho Brookse přes rapera Al Kapona až po soulovou zpěvačku Angie Stone. Třebaže zpěv představuje nezanedbatelnou ingredienci alba (a je lhostejné, zda ve When I Was We a dalších intimně laděných skladbách vypráví Brooks své vlastní, nebo smyšlené příběhy), jednou z nejdůležitějších skladeb je instrumentální Twin Time. Právě ta je totiž zajímavým dokladem toho, jak nahrávka vznikala. Když totiž při přípravě repertoáru padl návrh natočit nějakou instrumentálku, nenapadl prý Brookse nikdo jiný než Freddie King. Jordan však překvapivě sáhl po zmíněném hitu popového zpěváka a herce Alvina Cashe z počátku 60. let, přičemž nové verzi namísto původních varhan dominuje kytara Brookse staršího.
Z alba, které drží pohromadě jako celek, ční několik vrcholů. Patří mezi ně úvodní Show Me s výraznou dechovou sekcí, titulní mnohoznačná Times Have Changed s rapovou vsuvkou (autor text písně vykládá v tom smyslu, že se mění vše kolem nás, nicméně onu změnu můžeme vztáhnout i na vývoj hudebních žánrů, což souvisí se stavbou skladby), klasika Old Love i v podobném duchu laděná závěrečná When I Was We.
Ronnie Baker Brooks s pomocí Steva Jordana a hostů natočil albovou poctu americké černé muzice – staré i novější. Při pozorném poslechu však zjistíme, že většina skladeb stojí na výrazných rytmických figurách, které jako by odkazovaly až někam k africké hudbě, z níž se blues a jeho „potomci“ vyvinuli. Most, který Ronnie Baker Brooks buduje, je tedy delší, než se na první poslech zdá.

Provogue, 2017, 55:03

Přidat komentář