Room40 – hudba mi změnila osobní život

Australská nezávislá scéna hraje v současné době důležitou roli. Může za ni postava Lawrence Englishe, hudebníka, producenta, kurátora a mezi dalšími funkcemi i šéfa vydavatelství Room40. Jeho patnácté výročí fungování se nám hodí, abychom výjimečnost labelu podrobněji popsali.
labelJsou osobnosti, jejichž osud byl jasně profilován už od pověstné kolébky. Tak například Lawrence English. Už jako patnáctiletý mladík z australského Brisbane si byl nucen založit na místním poštovním úřadě svůj Post Box. Důvod? Hněv rodičů. Jejich pošta se pro samé balíčky objednávaných kazet nevešla do schránky. Od zapáleného fanouška není často daleko k rozehrání mnohem aktivnější role na hudební scéně. Lawrence nejdříve psal recenze do řady fanzinů, posléze začal fungovat i jako hudebník a ještě na střední škole založil svůj první label. O pár let později, kdy se z podporovatele zajímavých domácích kapel napříč žánry, stal propagátor avantgardní, především elektronické muziky doslova z celého světa, přišlo na řadu vydavatelství Room40. Room40 byla britská organizace zabývající se během první světové války analýzou nepřátelských kódovaných zpráv. „Na této kauze mě fascinovalo, že k úspěšnému prolomení kódu byli potřeba specialisté řady oborů. Matematici, šachoví velmistři, pekaři, zubaři, vojáci i příslušníci dalších oborů. Ti všichni přicházeli do Room40 za společným cílem. A já cítil, že to je dobrá metafora k tomu, co jsem chtěl dokázat se svým vydavatelstvím,“ popsal před lety pozadí názvu labelu Lawrence English pro portál Tokafi. Hledačství je opravdu společným činitelem labelu, který se, na rozdíl od řady dalších vydavatelství, nesnažil vystoupit z řady žánrovou vyhraněností. „Když jsem se ale podíval po deseti letech nazpět na bohatý katalog labelu, mám za to, že se nám podařilo vyhranit, aniž bychom se o to nějak výrazně snažili,“ dodává šéf labelu s úsměvem. Už první nosiče Room40 jasně naznačily, jakým směrem se chce English s Room40 profilovat. Gregor Asch alias DJ Olive zde vydal první ze svých narkoticky hlukových, ambientních setů následovaný pár deskami samotného Englishe pod různými pseudonymy. Tehdy představil veřejnosti svojí hlučnou industriální tvář, minimalisticky dubově rozhoupanou i postavenou na manipulaci s polními nahrávkami. Další desky vydavatelství už představují materiál hvězd avantgardní hlukové scény, jakými jsou David Toop, Scanner nebo Oren Ambarchi. Vedle toho umožnil vstup na scénu Benu Frostovi, Johnu Chandlerovi nebo později americké freak-folkové naději Grouper. Room40 ovšem není obyčejný label. Vedle vydávání muziky se profiluje spíše jako multižánrová umělecká platforma. V rodném Brisbane pořádá English celou řadu koncertů, instalací a výstav, takže se z dříve umělecky nezajímavého města stala postupem času povinná destinace pro řadu uměleckých špiček. A to pouze díky neutuchajícímu entuziasmu šéfa Room40. Asi nejznámější aktivitou labelu mimo vydávání hudby se stalo pořádání festivalu Open Frame zaměřeného na hudebně abstraktní světy, často propojené s výtvarným uměním a designem. V Austrálii dosáhl Open Frame takové prestiže, že v posledních letech probíhají pravidelně jeho ozvěny i v Londýně. Lawrence English vydává nejen hromadu vlastní muziky (často na jiných labelech jako Touch, 12k, Crónica nebo Baskaru), ale vedle hlavního kmene vydavatelství nechal vyrašit ještě dva suboddenky – Someone Good a A Guide To Saints. Zatímco první z nich byl pokusem sblížit hudební avantgardu s popem (jeho činnost ukončil v roce 2012 bankrot distributora a lisovny), druhý, v současné době stále aktivní, oživuje šéfovu lásku ke kazetám jako formátu Lawrencova dětství. I sám English v poslední době založil dva nové projekty, kdy v HEXA nechává promlouvat spolu s Jamiem Stewartem z Xiu Xiu své industriálně hlukové noční můry (vydáno samozřejmě na kazetě), zatímco s Liz Harris alias Grouper jako Slow Walkers naopak prezentuje neobyčejně hladivý ambient. „Pokud se rozhodnu nějakou nahrávku vydat, stoprocentně za ní stojím,“ odhaluje rodinný přístup k fungování Room40 jeho šéf. Sice se brání označení „propagátor australské avantgardy“, je ale pravdou, že mladých hudebníků, kteří zde vydali své první album ve své kariéře, je celá řada. Erik Griswold, Zane Trow, Leighton Craig nebo například Scott Morrison, abychom jmenovali pár. Vedle toho ale Room40 tu a tam opráší avantgardní klenoty historie a znovu je po letech nabídne publiku k poslechu (viz kolekce Tuchan-Chantal Luca Ferrariho nebo album Rayon Hula Mikea Coopera). „Nesnáším politiku současného hudebního průmyslu, kdy nahrávka má relevanci prvních pár měsíců a pak už patří pouze do historických análů. Sám se snažím zpřístupňovat posluchačům hudbu, která je stejně aktuální i za deset let,“ prozradil English v rozhovoru pro australský magazín Real Time. Jako příklad uvedl desku Roda Coopera z roku 2006 nazvanou Friction. „Tahle kolekce je stále hudebně čerstvá, dává i po letech smysl a výborně vystihuje a přenáší do současnosti Rodovi tehdejší pocity.“ Lawrence v letošním roce začal slavit 15 let fungování labelu v Praze, kde vystoupil spolu s kolegy Johnem Chantlerem a Heinzem Rieglerem 22. ledna v pražském Centru současného umění DOX v rámci festivalu Spectaculare. Poté s showcase Room40 procestoval větší část Evropy. Na začátku srpna pak připravil speciální vydání tradiční Mono série v domácím, tedy brisbanském Institutu moderního umění. Během dvou večerů přijeli pogratulovat k půlkulatému výročí labelu Grouper & Paul Clipson, William Basinski, Makino Takashi a Jim O’Rourke zde představil své speciální osmikanálové představení, připravené pouze a jenom pro příležitost narozenin Room40. Na závěr předám slovo samotnému šéfovi. „Vydavatelství mě neustále učí novým věcem. Je potřeba si uvědomit, že žijeme ve fascinujících, neusazených časech, kdy v tvorbě a distribuci se mění doposavad zaběhlé pořádky. Přetřásá se i celková role hudby v současném světě a naše role při tomto přeskupování může být významnější než kdy předtím. Pro mnoho lidí je hudba pouze otázkou zábavy. Já osobně ale věřím v její výraznější úlohu. Uvědomuji si, jak moc změnila můj osobní život a mám za to, že tuto možnost nabízí komukoliv dalšímu. Abych to zkrátil, na labelu mě baví interakce mezi umělcem a posluchačem, která může být vzájemná. Výborná hudba může obohatit fanoušky a nadšení posluchačů zase často inspiruje hudebníky. A kvůli tomu má rozhodně smysl vydavatelství vést.“

Přidat komentář