Znáte estonskou avantgardní hudbu? Jestli nikoli, je vhodné vyhledat si program tallinnských Improtest a zaměřit se třeba na alba vokalisty a elektronika Roometa Jakapiho (1973) Irratsionaalne (2007), Kaleidoskoop (2010) nebo Algne sülg esitab (2016) či kytaristy a elektronika Marta Sooa (1964), vedoucího progresivního souboru Kulgejad, Siln on soe (2005), Less for More (2011) a Kulg (2014). Což je pouze špička ledovce, protože oba mají na svém kontě účast na celé řadě dalších desek i spolupráci s mnoha hudebníky domácími i zahraničními. Na albu Ärkvelsilm, na kterém se setkali, lépe by bylo říci: střetli, se sloučila a vynásobila jejich snaha po neobvyklé hudební prezentaci. Těch dvanáct zastavení mi připadá jako lapidární zvukový komiks, plný vokálních skečů a (občas) roztrojovaného trojčení, fantazijní bizardnosti a excitace na excitaci. Vše je tu náhlostně vřavné včetně vrdlouhání kytary a hatmatilkově zběsilých vokálů, všechno je tu provázáno elektronikou, vyzařující tu žalobnění, tu promontované prekérnění, tu přetrhdílové doprovázení. Je to zároveň minimalistické i maximalistické, občas si připadáme jako na tržišti, jindy nás zaskočí rodeo, plné pitvoření a vyvolávání a la drátovat letovat. A je to valivostní vybuřování a hned zase dávivé prošátrávání, výhrůžnění, propojené se zahrůzněním, pře(d)háněné vyk(l)oktávání, zaplněné vokálními výstřely a pobreprávavými zamotanicemi, bloudivě chrlenými. Připadá mi, že to všechno brebentění, zalkávání, zalykávání, ďábelské zaříkávání a (roz)čarování, je vyvzdorované, pnutí elektroniky je horempádné a vřavnivé, kvasivé opakování plné zákřičnosti a závrativé škrtivosti… až do uřvané zběsilosti. Šamanské deptání se prostřídává s podmračnou bouřkovostí, pitoreskní pitvořivost s démonujícím urputněním, navršované výbušnění se zajíkavým pobreptáváním. Nikoli, na tomto albu vás Roomet Jakapi a Mart Soo neponechají ani na minutku v klidu.
Improtest Records, 2017, 45:41