Rory Block: Keepin’ Outta Trouble: A Tribute To Bukka White; Adam Franklin: Outside Man; Tom Shaka: Sweet & Mean; Thomas Schleiken: Echoes

Brilantní kytaristka Rory Block stála před půlstoletím u zrodu revivalu akustického blues, jako čtrnáctiletá brnkala po boku jen o málo staršího Stefana Grossmana a o pár let později hrála – jako Sunshine Kate – i na jeho průkopnickém instruktážním albu How To Play Blues Guitar.
Dnes však jsou již všechna tajemství odhalena, kouzla přeladěných kytar či křížených harmonik rozluštěna a vydávat alba v tak úzce vymezené disciplině je dost náročné, protože nelze jen hrnout jednu kolekci coververzí countrybluesové klasiky za druhou. Je třeba hledat nějaká nosnější témata, než je pouhé okouzlení romantikou Delty a ozvěnami plechových rezonátorů.
Proto je čerstvé album věnováno památce Bookera T. „Bukka“ Whitea (1909–1977) a jako takové je již šestým číslem Mentor Series, řady prostupující diskografii Rory Block – předešlé tituly byly věnovány Sonu Houseovi, Mississippi Fredu McDowellovi, Reverendu Garymu Davisovi, Mississippi Johnu Hurtovi a Skipu Jamesovi. Polovina skladeb novinky je původní tvorbou v Bukkově duchu, polovina říznými verzemi jeho skladeb, včetně těch nejznámějších jako Aberdeen Mississippi, Fixin’ to Die či Parchman Farm. Všechny hlasy, kytary a perkuse nahrála Rory Block sama, celé album se nese v přísně akustickém duchu, přičemž ovšem barva nástrojů není ponechána náhodě. Pro experty je její strhující suverenita lahůdkou, pro neznalé možná bude ohromujícím zážitkem, jaký někdy člověku otevírá bránu do neznámých posluchačských končin.
Album veteránky revivalu je zajímavé srovnat s tituly, které se nashromáždily za poslední rok z produkce německého labelu Blind Lemon Records. Ten je důsledně zaměřen právě a jenom na akustické kytarové blues a příbuzné styly. I tyto nahrávky jsou totiž už ze své podstaty rovněž poctou dávným velikánům, s precizními interpretacemi fingerpickingové klasiky občas kořeněnými vlastními písničkami, případně nepříliš dalekými výlety směrem k jazzu či folku.
Živé album Outside Man britského kytaristy Adama Franklina obsahuje mimo jiné dvakrát Roberta Johnsona, dvakrát Blind Boye Fullera, jednou Sona House, ale také Dr Jazz Jerryho Roll Mortona či Gershwinovo Summertime; přes třetinu tvoří Franklinovy vlastní skladby. Samozřejmě tvrdší blues jsou pro evropské revivalisty začasté kamenem úrazu a naopak méně expresivní záležitosti představují bezpečnější půdu. Důsledně používaný plechový National dvakrát vystřídá ukulele, v závěrečné skladbě se připojí citlivá harmonika Thomase Freunda a tato strohost je také nejvýraznějším rysem vysloveně puristického alba. Ke cti kytaristovi slouží především zcela samozřejmá hra, postrádající sebemenší náznak instrumentalistické okázalosti.
Tom Shaka je už od pohledu ostřílený veterán, zjevně zaměřený na práci s obecenstvem, s odkazem na název alba působí možno říci jako osoba spíše mean než sweet. Střídá akustické nástroje s elektrickými, přidá razantní harmoniku a šlape mu to zcela nemilosrdně. Opět třetina čísel alba pochází z „vlastní dílny“, převzatá jsou vylovena z krapet modernějších vod, tedy Howlin’ Wolf, John Lee Hooker, Steve Ray Vaughan apod. Jako žánrové zpestření poslouží kubánská Malaguena a country hit I Can’t Stop Lovin’ You. Jde o Shakovo již druhé album na tomto labelu – image obstarožního hippie provází message v podobě výběru značně omšelých mouder v bookletu (Gándhí, Martin Luther King, Kennedy, Einstein, Goethe, mudrosloví indiánská i jogínská, chybí už jen Jan Werich).
Se svým druhým albem přichází i zakladatel firmy Thomas Schleiken: přes polovinu věcí jsou vlastní skladby, výběr převzatých písniček pro změnu čerpá z nejstarších pramenů, tedy tradicionálů či repertoáru songsterů Libby Cotten a Mississippi Johna Hurta. Vlastní skladby ovšem vycházejí často z přiznaných inspirací a také ze Schleikenova putování po bluesových končinách za Velkou louží.
Navzdory svému sympatickému staromilství a jemnocitu sáhl kytarista tentokrát i po elektrickém nástroji, hraném ovšem po venkovsku s čistým, přímočarým tónem. Hostující houslistka Regina Mudrich je, stejně jako harmonikář Thomas Freund milým zpestřením, nicméně kdyby místo libých ornamentů zkusila patřičně zohýbat dva tři tóny, možná by to nám posluchačům docela stačilo.
Stejně jako další alba z produkce Blind Lemon Records a podobných labelů tato trojice dokládá, že znovuvzkříšení country blues, spočívající kdysi na bedrech několika málo heroických jednotlivců, jako byli John Fahey, Stefan Grossman a v neposlední řadě i Rory Block, došlo definitivně svého cíle. Dnešní akustičtí bluesmani se ovšem sotva mohou stát legendami již dávno odeznělého revivalu a paradoxně mají nakonec alespoň cosi společného se starými bluesovými kytaristy, totiž jistou obskurnost. Daleko spíše budou hrát vždycky jen pro hrstku posluchačů, snad tu a tam nahrávat u malých firem. Tedy přesně tak, jako meziváleční bluesmani – kruh revivalu akustického blues se tak v úplnosti uzavírá.

Stony Plain Records, 2016, 38:20; Blind Lemon Records, 2016, 65:41; Blind Lemon Records, 2016, 72:52; Blind Lemon Records, 2016, 59:40

 

Přidat komentář