Tara Fuki: Jsme na to dvě

Violoncellové duo dvou mladých dam. Tara Fuki jako zavedená značka. Nějakou dobu tu o nich nebylo moc slyšet a najednou se vynořily i s novou deskou. Téměř pár minut před pražským křtem ve Švandově divadle, hovořila o ní i současnosti skupiny Andrea Konstankiewicz.

5_TarafukiPřed časem jste mi úplně zmizely z dohledu, skoro jsem si až nebyl jistý, jestli ještě jako skupina vůbec existujete. Co jste po celou tu dobu dělaly? To nejsi sám, kdo si nebyl jistý. Před čtyřmi lety jsem se odstěhovala do Francie a před dvěma se mi narodil syn. V podstatě jsem měla být nějakou dobu na mateřské a nehrát, ale zrovna v té době nás oslovila JMF, abychom vytvořily představení pro děti. Taková nabídka se neodmítá, takže jsme absolvovaly asi šest dvou až tří týdenních turné, kdy jsme hrály dvakrát i třikrát denně pro děti, plus večerní koncerty. Do toho tisíce odřízených kilometrů. Poznaly jsme Francii skrz naskrz, ale asi úplně jinak, než ji vnímají Francouzi nebo turisté. Paradoxně se nám však v zápalu hraní podařilo zapomenout zaplatit doménu, a přijít tak o stránky www. tarafuki.cz i s jejich obsahem. Pořízení nového webu (www.tarafuki.eu – pozn. aut.) nám trvalo přes dva roky. My jsme totiž obě hrozně nepraktické. Takže jsme sice odehrály stovky koncertů, ale tady o tom málokdo věděl. Kromě Francie jsme za poslední tři roky hrály na festivalech v Německu, Holandsku, Srbsku, Anglii, ve Střední Americe a dvakrát ročně šnůry v ČR.

Ty žiješ ve Francii, Dorka tady. Jak spolu vůbec mimo hraní komunikujete?
Česky. (smích)

Myslel jsem, jestli si radši mailujete nebo telefonujete, a hlavně jak při té vzdálenosti skládáte. Nějak si u vás nedovedu představit, jak si – podobně jako třeba elektronické kapely – vyměňujete po síti empétrojky… Spíš si voláme, než mailujeme, já mám docela levný tarif. Ale spoustu času spolu trávíme na šňůrách, takže je to jako bychom měly pojízdnou zkušebnu. Děláváme pracovní soustředění u nás doma, kde taky nahráváme pracovní verze. Na dálku přes internet nekomponujeme, ale zmasterované písničky mi Dorotka posílala.

Změnilo se vlastně pro Tara Fuki něco tím, že jste se obě vdaly?
Tím samozřejmě ne. Ale velkou změnou bylo moje přesídlení a narození syna. Pochopitelně tím, že jak jsem se odstěhovala, odpadlo takové to: Helepřijď na kafe, mám nový nápad, zahrajeme si… Najednou je všechno jinak, a o dost složitější. Pro obě dvě.

Pojďme k vaší novince. Co znamená název Auris?
Auris pochází z latiny a znamená ,ucho‘, ale i ,slyšet’ nebo ,poslouchat‘. Ale nejde v tomhle případě o návod na poslech hudby, spíš se jedná o pozorné naslouchání sobě samému či druhému, o komunikaci.

Nové album je poměrně mnohovrstevnaté, zvukově i hudebně pestré, s řadou hostů. Pamatuji si,5_Tarafuki1 že už po debutu jsem zaslechl hlasy typu: Dvě cella, to je zajímavé, ale to se brzo možnosti vyčerpají. Co pak budou dělat dál? Na druhou stranu účast dalších muzikantů, které na desce máte, už jen technicky vylučuje, že by ty skladby naživo zazněly stejně. Jak jste tohle dilema řešily? Na debutu jsme opravdu měly jen ta dvě cella a zpěvy. Jako záznamz koncertu, nic víc. Druhá deska vznikala podobně, avšak nově se k vrstvení hlasů a jejich smyčkování přidávaly samply Mária Buzziho. Pro Auris už jsme chtěly rozšířit celkový zvuk i kapelu. Přizvat další hudebníky. Splnit si sen. Takže nové písničky už vznikaly s tím, že budou existovat ve dvou aranžích, jedné hratelné ve dvou a druhé rozšířené pro nahrávku Auris. V této sestavě proběhly pouze dva křty, v Brně a v Praze. Je úžasné, když nás hraje na pódiu deset, ale zatím bohužel nereálné pro běžné koncertování.

Vy jste ale v minulosti obě hrávaly s kapelami – ty s Rale a Boo, Dorka zas s Lippany, Chorchestrem a Asyl Akt – to vám to vážně jen ve dvou nechybělo?
Na koncertech doposud ne, ale deska, to je něco jiného.

Takže žádné vedlejší projekty už vás nelákají?
Samozřejmě, že lákají. Dorka teď asi bude vystupovat s obnoveným Asyl Aktem a hostovat s Vertigem. Já mám obrovské štěstí, že má můj syn úžasného otce, který se o něj od nemluvněte stará, když jsem na turné s Tara Fuki. Více by teď asi nikdo z nás tří nezvládl.

Zajímavé je, že ačkoliv máte mezi hosty řadu jazzmanů, daleko více jsou z nahrávky cítit vlivy world music. To asi nedokážu posoudit. Nejsem objektivní. Ale Vertigo Quintet nebo Martin Alacam tam zas neměli tolik prostoru, aby se příliš projevili. Velký vliv ale měla zvuková práce a produkce Aleše Hyvnara, kterého Dorka potkala při nahrávání desky Asyl Aktu, a kterého jsme přizvaly, protože u těch předchozích dvou alb jsme nebyly moc spokojené se zvukem. Ten je tentokrát myslím konečně srovnatelný se zahraničními nahrávkami.

Mě hodně baví, jak na něm i při účasti hostů stále zůstala charakteristická niternost a křehkost, že jste jako mnozí jiní nesáhly po možnosti použít na cella efekty a více vše zagresivnit.
Ano, bylo by to asi daleko jednodušší. Možná by nás to i bavilo, ale je to až příliš prvoplánové. Náš vztah k elektronice je ryze ženský. A taky cítíme, že nejvíce jsme samy sebou v té původní akustické poloze. Tak se dokážeme nejlépe vyjadřovat. I když paradoxně čistě akusticky nikdy nehrajeme, jen skládáme. Cello je hodně hlasitý nástroj a máli být slyšet zpěv v celém svém spektru, musíme přizvučovat obojí.

Na jakých místech vůbec hráváte v zahraničí? V klubech?
Ne moc často. Spíše hrajeme v moderních koncertních sálech a divadlech, podobných prostorech jako je pražská Archa, tak s kapacitou okolo tisíce posluchačů, a pak také v kaplích a kostelech, kde bývá nádherná akustika.

A novou desku už licenčně někdo venku vydal?
Ne, ale to není potřeba. Je dobře distribuovaná a v zahraničí i na internetu se dá běžně koupit.

Budete teď v souvislosti s ní u nás ke slyšení častěji? Kdo se vám vůbec stará o koncerty, máte nějakou agenturu? V ČR budeme hrát koncem dubna, v červenci a na podzim. Koncerty stále domlouvám já, ale v poslední době nestíhám, a tak mi s letními festivaly pomáhá i Romek Hanzlík z Alternative Music Production.

A co problém malých kapel, ponorková nemoc? Ještě vás pořád nepotkala?
Spíš naopak. Jelikož spolu prožíváme neustále nějaká cestovní dobrodružství a dostáváme se do nelehkých situací, je každá z nás ráda, že jsme na to dvě. Pomáháme si a doplňujeme se. To co jedné chybí, to má ta druhá. Jsme jeden celek.

Přidat komentář