Při prvním poslechu CD RUDY LINKA & MILES EVANS QUARTET (Multisonic, edice Jazz na Hradě, 2006, 72:10) mě zaujala skvěle šlapající energická rytmika, kdy jejímu pohonu tvořenému bubeníkem Doughem Hirlingerem a kontrabasistou Danem Fabricatorem podléhá potěšeně nejen melodická vedoucí kytara, ale i trubka, její frázování. Na svědomí to má zřejmě právě hra vynikajícího basisty, rovněž schopného improvizátora. Ostatně, takto skvěle nám tvrdí muziku i na další nahrávce Rudyho Linky BEYOND THE NEW YORK CITY LIMITS (vydavatel Jiří Vaněk, distribuce Sony BMG Music, 2006, 55:58). Živá nahrávka z Hradčan představuje Linkovu sestavu posledního období, v níž hraje pro celkové vyznění hudby důležitou úlohu trubka Milese Evanse. Naposled jsem slyšel Linkovu kytaru povídat si s dechovým nástrojem na počátku devadesátých let s tenorsaxofonem Boba Mintzera. Tato zpestření zvuku kytarového tria obvykle zní zajímavě. Čtveřici dobře si rozumějících muzikantů ještě doplňuje bubeník Dough Hirlinger, další v řadě po Billu Stewartovi a Kennym Wollesenovi, kteří se na newyorské studiové nahrávce nacházejí v titulech z let 2001 a 2003. Na Hradě se hrály převážně méně často slýchané standardy a samozřejmě také skladby lídra kvarteta. Vedle Feldmanova Joshua, Kernovy The Way You Look Tonight také Linkovo oblíbené téma It Could Happen To You od Van Heusena. To zní rovněž na studiové desce jen v triovém podání s Fabricatorem a Wollesenem. Mimořádně jsem si oblíbil Beatrici – hladivé, jednoduché, emotivně působivé téma saxofonisty Sama Riverse z alba Fuchsia Swing Song (1965), jeho opožděného debutu ve věku pětatřiceti let, nahraného tehdy úžasnou partou: Jakim Byardem a již záhy oporami Milese Davise, mladíky Ronem Carterem na basu a Tonym Williamsem na bicí. Skladbu jitří především rytmicky strhující sóla kytary, trubky i kontrabasu v kontrastu s náladou tématu v úvodu a závěru. Ostatně – k novátorskému přístupu ke standardům se Rudy Linka přiznal už na znamenitém albu Mostly Standards v roce 1992 (ARTA, 1993). Hradní živý záznam bude zřejmě s odstupem času řazen k důležitým dokumentům Linkovy hudby. Na styl hry Rudyho Linky měli určitě zásadní vliv spíše Jim Hall a jeho kytaroví 
souputníci dospělé jazzové moderny než pozdější stylotvůrci jazzrocku s jejich elektronikou prodlužovanými, ohýbanými a barvenými tóny. Tyto dva odlišné způsoby se však skvěle doplňují, což v případě Linky dokládají jeho dueta s Johnem Abercrombiem. Známe je nejen ze společných koncertů, ale také z řady nahrávek, a nejnověji ze čtyř věcí na albu Beyond The New York City Limits. Dokonce si společně spokojeně ,zafunkují‘ v Linkově I Told You So či Private Calls On Public Phones. Tento disk je sestaven z deseti titulů, zplozených v prosinci roku 2003 v již zmiňovaném triu Linka – Fabricatore – Wollesen, dále z nahrávky písně California Joni Mitchellové, kterou nahrálo trio Linka & Mike Formanek na basu a Bill Stewart na bicí v dubnu 2001, a závěrečného hudebního zvědavého dotazu How Spiritual Are You?, nahraného ve dvou Linkou s kontrabasistou Jiřím Mrázem zkraje roku 1997. California i dueto jsou dobře znějící ozvěnou country vlivů na jazz devadesátých let, jak známe z přímočařejšího podání Billa Frisella nebo decentnějšího přístupu dvojice Pata Methenyho s Charliem Hadenem. Oba nové disky svým způsobem potvrzují kvalitu i originalitu Linkovy hudby. O rok starší studiová triová nahrávka je trochu stylově pestřejší, určitě potěší toho, kdo to má rád scofieldovsky ,rockovější‘, koncertní kvartetní nahrávka z prezidentských komnat s podstatně delšími stopážemi skladeb zase těší improvizačním důvtipem všech čtyř jazzmanů.
