Různí interpreti: Struny nad Oslavou 2016

Málokterý festival u nás má tak osvíceného dramaturga jako Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Michal Schmidt si jde houževnatě za svými sny (letošní ročník měl ostatně titul O snech a snílcích) a zve na Vysočinu často hudebníky a skupiny, kteří u nás nikdy předtím nehráli a které prakticky nikdo z potenciálních návštěvníků festivalu nezná. Z formací, jako byl letos například dánský Dreamers’ Circus, se pak během pár desítek minut stávají miláčci publika. Vedle neokoukaných tváří Folkové prázdniny už léta těží z mimořádných, často jednorázových, projektů. Takto v Náměšti vznikl základ Beránků a vlků a takto se nad Oslavou už několik let setkávají hudebníci z různých zemí, kteří během pár dnů nacvičí společný repertoár a živě jej předvedou. Do této linie patří dříve realizované projekty Tři hlasy a Tři niněry a také už dva ročníky projektu s názvem Struny nad Oslavou. Letos se na pódiu sešli houslisté z několika zemí a v tutéž dobu si zájemci mohli zakoupit CD se záznamem loňských Strun – jedinečného setkání hráčů na drnkací nástroje.
Základ superskupiny, která v roce 2016 vznikla výhradně pro potřeby náměšťského festivalu, tvořily čtyři nástroje: kytara (Antonio Toledo a Antonio Forcione), mandolína (Martin Krajíček), západoafrická kora (Seckou Keita) a „kytarka“ timple (Germán López). Zdánlivě nesourodou skupinu hráčů ze Španělska, Itálie, Česka, Senegalu a Kanárských ostrovů doplnili stabilní spoluhráči Martina Krajíčka Juraj Stieranka (housle) a Juraj Valenčík (kontrabas), kteří tak škálu strun naprosto přirozeně rozšířili o nástroje smyčcové, a vytvořili tak spojovací můstek k letošnímu pokračování projektu. A v závěrečné skladbě Zelený víneček pak vystoupili také německý multiinstrumentalista Wolfgang Meyering a zpěvačka Jitka Šuranská.
Třebaže se album skládá z kompozic jednotlivých protagonistů (a jedné moravské lidové písně), od začátku do konce je slyšet snaha o spolupráci a propojení různých hudebních tradic. Zatímco kytaru dnes vnímáme jako univerzální nástroj, který používají interpreti evropské klasické hudby i afričtí pouštní bluesmani, využití mandolíny v takto globálním kontextu je přece jen překvapivější (třebaže ve světě fungují formace jako indické Mandolin Sisters). Když se pak ke koře, nástroji zvukem krásnému a stále ještě nedoceněnému, přidá kanárská kytarka timple a to vše ve spodních polohách funkčně podtrhne Valenčíkův kontrabas, výsledek se rozzáří všemi barvami. Absenci táhlejších melodických linek pak v polovině skladeb na albu vyváží hostující houslista Stieranka. Vzniklá směs tónů se příjemně poslouchá, a i přes dlouhé trvání některých skladeb (Keitova Keneh má téměř čtvrt hodiny) nenudí a graduje.
Struny nad Oslavou byly především mimořádným koncertem, který se stěží bude opakovat. I proto je moc dobře, že se povedlo jej zaznamenat (zvuk je mimochodem skvělý) a že se například autorská spolupráce Martina Krajíčka coby dramaturga projektu se senegalským velikánem Seckou Keitou dochová do dalších let.

Indies Scope, 2017, 41:00

 

Přidat komentář