SAFENAT PANEACH: II.

Plzeňská kapela, pojmenovaná podle biblického označení zachránce světa, vznikla z už dříve aktivních a zkušených muzikantů, s cílem zhudebňovat a na světlo vynášet básně Zahradníčkovy, Reynkovy nebo Skácelovy, což také na svém debutu v roce 2016 zrealizovala. Když před dvěma lety přibyl do sestavy bubeník Honza Hrivňák (zároveň stále aktivní i v Esazlesa a Povodí Ohře), vše se usadilo, a z oblíbených autorů poezie vystoupil do popředí Ivan Martin Jirous, řečený Magor. Letošní albová dvojka, nahraná s producentem Janem Brambůrkem, obsahuje (až na jednu Skácelovskou výjimku) právě jeho tvorbu.

 

Magorovy verše zatím zhudebňovaly především undergroundové kapely, pro které byl logickým guru, ale ne vždy už pochopeným autorem. O často neadekvátním zhudebnění ani nemluvě. Za mikrofonem Safenat Paneach ovšem stojí Petr Wagner (někdo si ještě může vzpomenout na jeho předchozí kapelu Goro), mimo pódium evangelický farář, který s Jirousovou silně duchovní tvorbou souzní lidsky i myšlenkově. Jeho podání tak není ani křečovité, ani zbytečně patetické, ale naopak přirozené a citlivé, s patrným projevem upřímnosti i věrohodnosti.
Nadmíru dobře se ovšem podařilo a právě tím album ční nad ostatní – najít i nezvyklé, ale zcela adekvátní hudební pojetí. Záběr sahá od post-rockově naechovaných kytarových ploch až k postmetalovým burácivým stěnám, ale mezi tím vším dochází opakovaně k momentům pokorného rockového písničkářství, které si občas potyká až s folkrockem. Například v Nebe polité inkoustem, jen těžko přeslechnout inspiraci a úctu k legendárnímu Kuřeti v hodinkách. Spolu se silnými verši se důrazné rockové skladby slévají v naléhavý proud, nestydí se za své emoce a nabízejí až nečekanou možnost nového vnímání. Není to jen nostalgie, smutek či melancholie, co mezi důmyslnými kytarami album předkládá, je tu i oduševnělá vyrovnanost autora s nepřenosnou zkušeností uvěznění, a vírou v neztrácející se naději.

Druhé album pětice Safenat Paneach je z rodu překvapení, která občas přijdou ze směru, odkud je vůbec nečekáte. O to příjemnější to pak celé může být.

 

Yannick South, 2019, 47:18

 

 

Přidat komentář