Finsko-francouzská hráčka na kantele Sarah Palu je typickým příkladem toho, jak může muzikant(ka) mladé generace používat tradiční nástroj novým způsobem. Sarah se věnuje multimediálním projektům, hudbou doprovází různé instalace a současná divadelní a taneční představení. Inspiruje se nejen finskou lidovou hudbou, ale také minimalismem, hudbou elektronickou a soudobou vážnou hudbou. Vedle kantele hraje na keltskou harfu a využívá i různé zvuky svého těla. Své první sólové album Ikivirta pojala jako výlet do světa zvuků, ve kterém se staré naprosto přirozeně prolíná s novým.
I když by použití finského kantele jako sólového nástroje svádělo k zařazení alba do škatulky world music, ve skutečnosti má hudba Sarah Palu stejně blízko k ambientu, minimalismu, modernímu folku a třeba hudbě k imaginárnímu filmu. Kantele je sice nástrojem ústředním, ale zdaleka ne jediným. Kromě toho, že sama autorka si několikrát vypomůže harfou, do některých skladeb programovala doprovod a střídmě používá svůj hlas, pozvala si více než deset hostů. Mezi nimi najdeme nejen další dvě hráčky na kantele, ale především Matiase Tyniho s harmoniem (ve Finsku velmi oblíbený nástroj), hráče na smyčcové nástroje, akordeon, perkuse a v neposlední řadě Tuomase Logréna na dobro, díky němuž závěrečná skladba Ikivirta zní tak trochu bluegrassově. Jenže pro celkový zvuk nahrávky jsou vlny moře, nasamplované do dvou skladeb, stejně důležité jako hostující strunné nástroje.
Album Ikivirta však zaujme nejen emotivní náladotvornou hudbou, ale také originálním obalem. „Fyzická“ varianta nahrávky se totiž skládá z papírové karty s kódem ke stažení digitální verze alba a z tabulky kvalitní hořké čokolády, kterou skrývá obal „CD bez CD“. Hledají-li tedy kapely inspiraci, jak fanouškům nabídnout něco hmatatelného v době, kdy stejně všichni poslouchají hudbu z mobilu či počítače, je toto jedna z cest. A to přesto, že o životnosti čokolády se lze dohadovat.