SEABEAR: In Another Life 

Morr Music, 2022, 36:24

Poté, co islandští Seabear vydali v roce 2010 své druhé album We Built a Fire a zdálo se, že putují neochvějně z undergroundu do hýčkané první indiepopové ligy, se kapelník Sindri Már Sigfússon zaměřil na svůj sólový projekt Sin Fang. To donutilo i ostatní členy kapely, aby se začali věnovat vlastním projektům, hraní s jinými kapelami nebo dokonce kariéře ve výtvarném sektoru. Nejlépe se vedle Sindriho vedlo Sóley Stefánsdóttir – lépe známé jako Sóley – která vydala několik pozoruhodných sólových desek. Řadu let Sindri i Sóley odmítali návrat Seabear, ale poté, co se opakovaně spojili s Örvarem Smárasonem z múm k pravidelnému měsíčnímu nahrávání písniček, se pomalu začalo blýskat na lepší časy. Příchod pandemie COVID-19 pak urychlil návrat všech sedmi členů do jednoho studia a nechal tak vzniknout nové desce Seabear po dlouhých dvanácti letech. A už první tóny kolekce In Another Life zní, jako bychom se propadli nejméně o dekádu nazpátek – septet totiž pokračuje ve své indiepopové jízdě, tak typické pro islandské projekty první dekády 21. století, která tu a tam odbočí k folku (v případě Weathergun nebo I Can Always Tell dokonce až country) nebo rocku (Make It All Up). Kapela využívá široké palety nástrojů včetně dechů nebo smyčcových nástrojů k malování primárně melancholických, přesto ne esotericky zasněných nálad. Sedmička muzikantů je stále nejsilnější v baladické poloze (např. Parade nebo Waterphone), kde se v klenutých melodických obloucích s výrazným klavírem, pomalou rytmikou a doprovodnými vokály většiny členů naplno opře do našich citů. Vzdušnost a jistá melodická lehkost, která zdobila Seabear v první etapě fungování, je vlastní i většině položek novinky. Sindriho přemítání o smrtelnosti nebo dědictví formovaném prostřednictvím vztahů a hudby tak získává nadhled umocněný i občasnými retro závany (např. Oslo nebo Running Into A Wall). Celkově třetí album podtrhuje solidní návrat Seabear, a to i přes dlouhou nahrávací pauzu.

Přidat komentář