SEVDALIZA: Shabrang

Twisted Elegance, 2020, 62:15

Shabrang znamená v překladu z jazyka fársí „barvy noci“. Přesně takové je letošní album Sevdalizy, umělecky zatím nejvyzrálejší počin této íránsko-holandské zpěvačky, herečky a tanečnice. Tajemná Sevdaliza se již od začátku kariéry pohybuje na trajektoriích mezi postelektronickým diskurzem a svými etnickými kořeny, které vedou do Persie. Těží tak z obou vzdálených světů, jak z postmoderny Západu, tak z orientální tradice Středního Východu. Soumračné balady posluchače provedou hájemstvím melancholie a emocionální pouští duše, aby nás dovedla ke katarzi. V pilotním songu a videoklipu Joanna vystupuje Sevdaliza v roli černé labutě, svůdné femme fatale s narcistními sklony, a rozbíhá tak víc než hodinové epické divadlo, v němž rozvíjí zásadní existenciální témata, hledá hlubší smysl bolesti, zoufalství a utrpení, aniž by byly jen planou dekadentní pózou.

Na obalu alba Sevdaliza vypadá jako po ataku domácího násilí s výrazným monoklem na oku a otokem na krku. Vzezřením tak připomíná legendární řeckou performerku Diamandu Galás, jež se také zabývala temnými stránkami psýchy a nebála se jít až do diskomfortních zón své osobnosti, v nichž se dotýkala násilí a bolesti. Na druhou stranu Sevdaliza už svou barvou hlasu neevokuje Beth Gibbons z Portishead tolik jako na své prvotině ISON z roku 2017 a zdá se, že si konečně našla svoji nezaměnitelnou výrazovou polohu. V tom jí hudebně vypomáhají dva producenti – Mucky, ovládající elektronický arzenál, a Mihai Puscoiu, který se postaral o orchestrální pasáže posouvající celkový sound k moderní klasice. Album je tak mistrně dotažená kolekce současné hudby, jež má co sdělit a není pouhým spotřebním pozlátkem, které záhy vyprchá, jako u notné části dnešní produkce. Shabrang si lze vážit i proto, že zdánlivě rozdílné světy spojuje, nikoliv rozděluje.

Přidat komentář