ŠIMANSKÝ NIESNER: Tance neznámé

Jakub ŠimanskýTomáš Niesner se potkali už v kapele Unna, což byl docela ostrý bigbít. Prvně jmenovaný hrál dokonce na bicí. Pak se ale intenzivně zaposlouchal do „fingerstyle“ kytarové hry Johna Faheyho a dalších představitelů žánru american primitive guitar (což dokonale chápu, před pár lety jsem Faheyho diskografii „sjížděl“ taktéž velmi náruživě) a opustil jak noise-rockové zvukové ideály, tak původní nástroj. Nejdříve novou akustickou kytarovou lásku prezentoval sám na vtipně pojmenované kazetě Face To Face Against American Primitivism In Eastern Europe Vol. 1, ke druhé nahrávce Tance neznámé už přizval někdejšího spoluhráče z Unna.

Skladbám na albu nechybějí invenční nápady, melodické i aranžérské, příjemně pestré díky střídání různých otevřených ladění kytar. Repetice správně hypnotizují i gradují. Zvuk působí bohatě také díky kombinaci různých hráčských technik. Kytara například rytmicky vybrnkává rozložené akordy, zatímco slide kytara vplétá do podkladu melodické obloučky a glissanda. Vše je zkrátka „jak má být“. Tisková zpráva uvádí vtipný postřeh, že „Šimanský s Niesnerem obohacují americký primitivismus (kunsthistorik puntičkář by brblal, takto se termín užívá výhradně pro výtvarné umění, v hudbě je přesnější american primitive guitar) o český country folkový romantismus“. Nevím, asi ano. Naštěstí však nevnášejí do country/folk/blues/ragtime/klasicizujícího gruntu nic naivně unylého. Natož nějaký new age balast, proti kterému brojil už Fahey, blahé paměti. A skutečně nejde o pouhý plagiát, něco z „hanácké krve“ se určitě v hudbě ozývá. Bývá sice podezřelé, když někdo programově a vlastně záměrně epigonsky vyjde z vyhraněného žánru, jenže v tomhle případě padly dobře nastudované inspirace na úrodnou půdu. Veskrze příjemný poslech.

Za pozornost stojí už samotné vypiplané vydání alba na 180gramovém, nádherně dynamicky hrajícím vinylu. Je skvělé, že takové artefakty vznikají i v „digitální éře“.

Stoned To Death Records, 2019, 31 min.

Přidat komentář