SIN FANG, SÓLEY & ÖRVAR SMÁRASON: Team Dreams

Na začátku byla výzva tří islandských muzikantů z Rejkjavíku, Sindriho Már Sigfússona známého jako Sin Fang a Sóley Stefánsdóttir, bývalých spoluhráčů ze Seabear , dnes úspěšných sólistů, a Örvara Smárasona z múm a FM Belfast. Ta zněla, že se sejdou každý měsíc a během 24 hodin napíšou, natočí a do výsledného tvaru zprodukují jednu písničku. A jak řekli, tak během celého kalendářního roku činili. A my se dnes můžeme kochat sebranými singly, které label Morr Music vydává pohromadě na jednom albu. Na začátek je třeba vytknout před závorku, že melancholii má každý islandský muzikant pevně zažranou pod kůží, takže celkově zasněné vyznění celé nahrávky nemůže nikoho, zvláště fanoušky tvorby zúčastněných muzikantů, překvapit. Co už není tak samozřejmé, je kompaktnost celého alba při vědomí, že písničky vznikaly v pravidelných měsíčních intervalech. Lehké úkroky stranou ve smyslu rozvolněným rhythm and blues beatem přestříklé Tennis nebo čistě klavírní balady Wasted v čistě Sóleyovském duchu, dodaly kolekci pouze potřebnou variabilitu v rámci vymezených mantinelů. Naopak výborně ladící trojhlasy jsou jedním ze sladkých bonusů, které kompilace přinesla. „Když si uvědomím, že u nahrávání mé poslední desky jsem se některými skladbami zabýval průběžně dva roky, pak jednodenní termíny pro vydání písničky byly občerstvujícím úkrokem ze zaběhlých pořádků,“ přiznává zpětně Sin Fang. Šibeniční termín není na písničkách rozhodně poznat. A to ani po stránce produkční nebo aranžerské. Ano, Black Screen možná až vědomě skládá hold krajanům Sigur Rós a najdou se ještě další ukázky, které spíše než průnik rukopisů ukazující na momentální dominanci nápadů jednoho z trojice aktérů. Tak či onak, Team Dreams nefunguje pouze jako deník pro fanoušky nebo záznam jedné sázky, ale obstojí jako submisivní pohlednice současné indie scény mimořádně produktivního ostrovního státu.

Morr Music, 2018, 47:56

 

Přidat komentář