SKIP WILKINS QUARTET feat. DANIEL WILKINS: Czech Wishes

Skvělý pianista Skip Wilkins se po přijatém pozvání na jazzové dílny ve Frýdlantu či Lomnici u Tišnova v roce 2007 natolik sbratřil s českými jazzmany , že společné nahrávky tvoří podstatnou část jeho CD diskografie. K sounáležitosti s naším jazzem se hlásí rovnou názvy svých CD: Czech Dreams (New Port Line, 2013) a nyní Czech Wishes (2018). Nahrávka pražsko-pensylvánského kvartetu vznikla před dvěma lety, kdy se Skip Wilkins uvolnil ze svého pedagogického působení na Lafayette College v Eatonu.

 

Prakticky jde o kvinteto – pátým členem je hostující tenorsaxofonista, Wilkinsův syn Daniel. Skip je autorem všech devíti skladeb a každá má konkrétní inspiraci v událostech a osobách z českého prostředí, což autor v bookletu obsažně vysvětluje. Hvězdou kapely je Miroslav Hloucal, jehož trubka a křídlovka sóly výrazně ovlivňují náladu skladeb. Napomáhá tomu také „sekční“ souzvuk s Danielovým tenorsaxofonem. S výrazovou škálou hry kvinteta se setkáme hned v úvodní Teacher, kde lyrické, tak trochu zasněné téma „nadhozené“ na počátku jak saxofonem, tak křídlovkou, se po Skipově melodickém sólu postupně rozehraje v živou pasáž v duchu hardbopových kvintet šedesátých let. Dravost sól obou dechařů, Hloucal tentokrát průraznějším zvukem trubky, se projeví skvěle v Munchkins of Karlovy Vary, také v The Box-Checkers. K hardbopové výbavě patří už od dob Johna Coltranea pomalé melodické balady, jak si zde užijeme v On the Train, s úvodním dlouhým sólem saxofonu. Název je dobrým příkladem dvojsmyslnosti výkladu: kdo si nepřečte Skipovo vysvětlení, že inspirací byla jeho cesta vlakem z Ostravy do Prahy, by z Danielovy hry odvodil inspiraci právě „Tranem“ – Johnem Coltranem, jak zní jeho přezdívka. V duchu hard bopu nechybí ani soulově funkové Reptiles. Album je velmi zdařilé, zcela současně souznějící s dědictvím moderního jazzu, kapela zní sehraně a je vzhledem k zeměpisnému rozhození členů po zeměkouli škoda, že zřejmě nebude mít vlastní vývojovou historii – což je ale problém obecnější na globální scéně.

 

Petr Marek (New Port Line), 2018, 57:10

 

 

 

Přidat komentář