Sleaford Mods: Spare Ribs

Rough Trade Records, 2021, 42:42

V tom, že punk nemusí být zdaleka ještě mrtev, nás letos utvrdilo britské duo Sleaford Mods na svém již patnáctém albu. Nejde však zdaleka o žádnou retrográdní a tisíckrát přežvejkanou umělou hmotu, jak ji známe pod názvem punk z našich luhů a hájů, ale jako stále se vyvíjející platformu, která spojuje jednoduchost, údernost a odpor k uniformitě a establishmentu. V jejich podání symbióza hip hopu, elektroniky a břitkých textů, které se nebojí jít se svou kůží na trh.

Jason Williamson a Andrew Fearn si dovolili na albu vypálit i potenciální hit, jakým je Nudge It, znějící svou hravou kolovrátkovitostí jako mix Cypress Hill s kytarami The Clash z období jejich trojalba Sandinista. Ve skladbě hostuje i zpívající dryáčnice Amy Taylor, která se ve videoklipu přidá k oteplákovanému duu procházejícímu domovským Nottinghamem. Svérázný videoklip je i k dalšímu songu Mork and Mindy, kde si do refrénu pro změnu přizvali další postpunkovou rebelku Billy Nomates, jež Williamsonův dřevní projev zkrášlila svůdným country feelingem. Na začátku skladby Top Room pak zaslechnete i hlas známé anarchistky Dr. Lisy McKenzie.

Sleafords, kteří se už před lety mihli třeba i v klipu od Prodigy nebo v kolaboraci se Scorn na albu Cafe Mor, se nikdy nesnažili svou civilně neotesanou image nijak kamuflovat, ale udělali si z ní svou nepřehlédnutelnou přednost a sklízejí sympatie. A proto jsou jejich mnohdy až sarkastické texty namířené proti Brexitu, premiéru Johnsonovi a dalším nešvarům současné britské společnosti uvěřitelné, když vynechám dnes už zprofanované slovo autentické. Jsou tak hlasem pracující a prekarizované třídy (jak ji definoval Guy Standing v knize Prekariát) a zrcadlem zkorumpovaných politiků, kteří se většinou jen snaží získat její hlasy pro své zájmy, a pak ji nechají na holičkách. Británie však stále patří k Evropě, což dokazují i ostří hoši ze Sleafordu.

 

Přidat komentář