Smíchy se válíme po zemi

Saxofonistu HARALDA KRÄUTERA znají návštěvníci tuzemských klubů mimo jiné jako člena rakouské „crazy jazzové“ trojice Tres Hombres, která například v Brně natočila živé album Moravská noc. V poslední době se Harald do Čes­ka rád vrací v duu s kytaristou a baskytaristou THOMASEM VIGLEM. Po le­tech společného hraní a po několika koncertních albech (to poslední s ná­zvem Quaak… vzniklo opět v Brně) vydali v roce 2012 hned dvě studiová alba současně – červené s názvem Sax a modré, nazvané Crime.

sax_crimeproI když se vaše duo v českých klu­bech etablovalo v posledních le­tech, tuším, že spolu hrajete dlou­ho. Kdy jste začali spolupracovat?
H: Začali jsme spolu hrát před čty­řiadvaceti lety. Působili jsme spolu původně v Thomasově rockové ka­pele a poté jsme vytvořili duo Sax & Crime. V něm dnes společně tvo­říme hudbu tak, jak to cítíme a jak nás to baví.
T: Původně jsme pracovali s jazzo­vými standardy a až později jsme za­čali psát vlastní melodie. Dnes stojí na začátku našich skladeb text a tepr­ve na jeho základě skládáme hudbu.

V rámci jazzových festivalů u nás sice často koncertujete, ale jazz zdaleka není jediným východiskem vaší tvorby. Je pro vás stále tak dů­ležitý jako na počátku?
H: Jazz byl pro mne důležitý, když jsem byl mladý. Chtěl jsem hrát na saxofon, zajímala mě improvizova­ná hudba a jazzu jsem se věnoval asi deset let. Jenže pak mě to začalo nu­dit, a tak jsem se rozhodl, že se budu věnovat především vlastní tvorbě. S Thomasem jsme se na tom shod­li a naše spolupráce se velmi dobře rozběhla. To, co hraji dnes, sice stále vychází z jazzu, ale je to odraz mého muzikantského srdce a mé muzi­kantské duše.
T: Hrát jazz, t1_smíchy_se_1o byla především dobrá zkušenost. Ale chyběl nám zpěv, protože náš styl zpěvu se k jaz­zu nehodil. Dnes hrajeme výhradě zpívané skladby. Chceme totiž pře­dávat posluchačům poselství, což bez vlastního repertoáru a bez textů nejde. Když hrajete tradiční jazz, jste pouze interpreti. Nepřinášíte poslu­chačům život, který žijete.


1_smíchy_se_2Netipoval bych si, že ve vaší cra­zy hudbě jsou slova písní tak dů­ležitá…

T: Ano, texty jsou pro nás oprav­du velmi důležité. Nejde však jen o slova, která sami píšeme. Pou­žíváme například biblické pasáže nebo texty starých autorů, na kte­ré složíme takovou hudbu, která se k nim podle nás hodí. Veškeré me­lodie tedy skládáme my dva, ale tex­ty si často půjčujeme od jiných auto­rů. Vlastní texty máme samozřejmě také, ale i v jejich případě je důležité, aby se hodily k našemu zvuku.


Svá textová poselství předáváte mi­nimálně ve dvou jazycích, v němči­ně a angličtině. V kterém z nich se vám píše snáz?

T: Nemohu říct, co je snadnější a co obtížnější. Někdy máme text ho­tový za čtvrt hodiny, jindy sice do­staneme nápad, ale pak jej dlou­ho dokončujeme. A pokud jde o ja­zyk, střídáme angličtinu, němčinu a také různé německé dialekty. A po­užití konkrétního jazyka vždy souvisí s charakterem písně.
H: Není důležitý jazyk sám o sobě, ale to, jak bude píseň znít. K ně­kterým textům se například výbor­ně hodí němčina, zatímco pro jiné skladby by byla tvrdá, a je tedy tře­ba použít například angličtinu nebo francouzštinu. Pohráváme si s tím, hledáme, co se k sobě hodí. Ale ne tak, že bychom násilně spojili text a melodii a řekli si: To bude skvělá píseň! Tak to samozřejmě nefunguje. Ale asi víte, jak to myslím…

Jasně, rozumím… V každém případě to vypadá jako sofistikovaná a ne příliš spontánní práce. Nebo se mýlím?
T: Se spontánními nápady samozřejmě pracujeme. Nový materiál vzniká nejčastěji ve zkušebně. Při zkouškách je většinou spousta legrace, někdy se smíchy válíme po zemi. A přitom přichází nejvíc nápadů. Nepřemýšlíme, jak jsme na tu kterou věc přišli. Nápady se většinou dostaví samy od sebe.

Nedávno jste vydali svůj studiový debut, tedy vlastně hned dva debuty – červené CD Sax a modré Cri-me. Proč hned dvě alba?
T: To žádný konkrétní důvod nemá. Měli jsme prostě větší množství písní, které jsme chtěli zaznamenat, a tak vznikly dvě desky. Uvědomili jsme si totiž, že spolu už více než dvacet let hrajeme, ale dosud jsme vydávali jen koncertní nahrávky. Chtěli jsme tedy jednou pořídit studiové album, které by nás co nejvěrněji představilo. I když jsme jen dva, náš zvuk na koncertech je velmi plný: Já například hraju na kytaru i basové party, máme dva hlasy a saxofon. Ve studiu bychom k tomu mohli přidat syntezátory a další zvuky, a přesto by byl výsledek chudší než koncert, protože by postrádal energii, kterou naživo rozdáváme. Rozhodli jsme se tedy přistoupit ke studiové práci tak, aby byl zvuk ještě bohatší, než když vystupujeme živě. Harald do některých skladeb nahrál až pět saxofonových partů, já jsem natočil více kytar, i když živě hraju jen na jednu, a přidal jsem baskytaru. Znásobili jsme i vokály. A energie našich koncertů se tak na desku dostala. Troufám si tvrdit, že lidé přijdou domů, pustí si to a řeknou: „Ano, přesně takhle jsme to slyšeli!“ A přitom jde po zvukové stránce o něco úplně jiného. Jenže nám se ve studiu podařilo zachytit ducha naší hudby, a posluchači si nás tak mohou užít v plnosti. H: Já to uvedu na pravou míru. Nikdy samozřejmě ve studiu nedosáhneme stejného zážitku jako na koncertě. K našim vystoupením patří pódiový humor a ten samozřejmě na CD nedokážeme zaznamenat. Při poslechu alba nás naši fanoušci nevidí, a tak jsme museli přidat něco navíc. Proto jsme tedy natočili více nástrojů, ale dokázali jsme se obejít bez hostů. Na všechno hrajeme jen my dva. S výsledkem jsme velmi spokojeni. Mně se ještě nikdy tak nelíbilo CD, které jsem sám natočil. Písně na obou albech jsou velmi různorodé, ale pořád je to Sax & Crime.

Haralde, když jste do některých skladeb natočil až pět saxofonových partů, hrajete na více typů saxofonu, nebo používáte jen svůj oblíbený tenor?
H: Hraju především na tenorsaxofon. Kdysi jsem se sice chtěl učit na baryton, ale ten byl tenkrát pro mne příliš drahý. Dnes barytonový saxofon mám, ale tenor považuji za nejbarevnější – zahrajete s ním hluboké i vysoké tóny. Když jej dobře ovládáte, nahradíte s ním i altku nebo sopránku. Barytonový saxofon naopak může v kapele zastoupit basu.

1_smíchy_se_3Spíše okrajově jsme se dotkli jazzu coby improvizované hudby. Má dnes ve vaší tvorbě ještě improvizace své místo?
T: Z jazzu jsme sice vyšli, i ve vlastní tvorbě jsme improvizaci hojně využívali, ale náš současný materiál je zpravidla pevně daný. Možná je tím pádem vhodný i pro vysílání v rádiu. Ale stále je to naše autentická tvorba a my jsme ji rozhodně nedělali s cílem, aby ji rádia hrála. Neměnili jsme svůj styl záměrně, přišlo to samo od sebe. Oba máme rodiny, usadili jsme se, prostě jsme se změnili…

Foto autor a archiv

Přidat komentář