Sny jsou pro mě zdrojem sebepoznání

Výrazný a snadno rozpoznatelný vokál EMY BRABCOVÉ znají posluchači české alternativní scény z řady projektů. Hudební kariéru Ema Brabcová zahájila coby doprovodná vokalistka skupiny Hookers. V roce 1999 spoluzaložila skupinu Roe-Deer, ve které se starala o zpěv a psaní hudby i textů. Se skupinou vydala desky EverforeverAquaparty. V roce 2002 ona a kytarista Filip Míšek Roe-Deer opustili, aby dali vzniknout projektu Khoiba (alba Nice TrapsMellow Drama). Kromě toho stihla Ema Brabcová v roce 2004 nazpívat některé písně soundtracku k pomyslnému filmu Crushing Bliss a v letech 2008–2010 vystupovala s korejským Ahn Triem. V květnu 2008 se Khoiba rozpadla, dva roky nato se Brabcová sešla s baskytaristou Roe-Deer Šmitym a výsledkem byl vznik rockověji znějící skupiny Luno. Ta postupně vydala desky Luno, ZerothClose To Silence. V roce 2017 obnovila činnost Khoiba. Datem vydání nového, eponymního alba Khoiby byl 22. březen tohoto roku.

 

Ve chvíli, kdy děláme tento rozhovor, jsou z nové desky zatím známy singly Stoke The FireLog, které zní o dost odlišně než předchozí tvorba Khoiby. Předznamenávají hudbu celé desky?

Log jsme vybrali jako první singl z desky, je to jakýsi reprezentant nového alba. Stoke The Fire je trochu „jiná písnička“. Singl vyšel již před dvěma lety, na desku jsme ji dali v trochu pozměněné verzi. Jestli je ta hudba zásadně jiná, to je spíš na posouzení posluchačů. Pro mě je to pěkné navázání na předchozí desku Mellow Drama. Jsme pořád Khoiba, ale pravda, jsme o trochu starší.

Khoiba se vrací ve velkém stylu: datum vydání alba bylo hodně dopředu známé a máte naplánované turné po celé České republice a Slovensku. Kdo se na dění okolo vašeho návratu podílel?

V první řadě určitě náš vydavatel Minority Records, náš booker Prokop Holoubek z agentury Bumbum Satori a Zdeněk Neusar, který se nám stará o propagaci.

Jak došlo k ukončení hraní Luna a znovuvytvoření Khoiby?

Luno mělo pro mě pomyslný vrchol v roce 2012 s deskou Zeroth. Tam jsme byli hezky koncertně sladění a tu desku mám dost ráda. Po jejím vydání se mi ale nějak už nepodařilo v té energii vytrvat. Ve chvíli, kdy mě oslovil Filip s nabídkou, že bychom udělali další desku s Khoibou, tak jsem měla jasno, že to je ono, co chci.

V pořadu České televize Ladí neladí jsi ještě v dobách svého působení v Roe-Deer prohlásila, že bys ráda kladla větší důraz na texty. Daří se ti to?

To se určitě daří – člověk se propíše. Dřív mi nevadilo dávat do textů věci, které jsem už v té chvíli vlastně tušila, že jsou třeba trochu klišé, ale nevěnovala jsem tomu tolik pozornost. Dnes jsem na to víc citlivá, možná i proto, že je pro mě ta zkušenost zpívat zas a znova něco, co úplně necítím, dost trýznivá. Možná i témata se mění. Ale každopádně psaní textů je pro mě asi nejnáročnější částí, zabere i nejvíc času.

O čem píšeš texty?

Ta témata jsou vždy reflexí toho, co se právě děje – většinou uvnitř mě. Jsou to často vztahové věci, nebo aspekt nějakého vztahu. Ty věci nepíšu jako nějaký příběh. Dají se vyložit různě, bývají polozahalené a dovoluju si používat třeba i vymyšlená slova. Někdy vycházím i ze snů. Mě sny hodně baví. Jsou pro mě zdrojem sebepoznání. Nějakým způsobem věřím, že jejich prostřednictvím konkrétně skrz symboly k nám promlouvá naše nevědomí. Sny v textech spojené s hudbou získají ještě další rozměr a vnímání toho textu se může v čase proměňovat. Je to taková hra se sebou, jak nezabřednout v nějakém stereotypu, který mi nedělá dobře, jak zpívat víckrát píseň a pokaždé v ní moci nalézt něco nového. Některé texty se mohou zdát nesrozumitelné, to mi ale vůbec nevadí. Pro mě je kritérium takové, aby dávaly smysl mně. Já sama to mám tak, že když slyším nějakou písničku, tak text není to první, na co se zaměřím, spíše na náladu.

Speciálně u tohoto alba jsem se snažila nad textem přemýšlet už v průběhu tvoření, třeba už když jsem slyšela nějaké nápady od Filipa. Inspirovala jsem se pocitem, který jsem z té hudby měla. Pak jsem se snažila, abych tu věc vlastně tím textem příliš „neznásilnila“. Je to taková pavoučí práce, člověk si hraje se slovíčky, s náladou… slovní spojení, ze kterého jsem jeden den nadšená, mi druhý den vadí… Člověk k sobě musí být při tom procesu hodně, hodně, hodně upřímný.

Kolik času ti psaní textů zabírá?

Ten text trvá déle. Psaní hudby jde rychleji. Možná je to i otázka vnímání času. Když pracuju na hudbě, tak čas dost často neexistuje. Ale ani to neplatí vždycky. Někdy si dokážu na tom textu „ulítnout“ taky. Tak jako každá práce – někdy to dře, a někdy to jde snadno. Ale obecně jsem asi víc času strávila na textech.

Má vliv na tvou tvorbu tvé mateřství?

Myslím, že to, jakou dělá člověk hudbu, je přesným odrazem toho, v jaké situaci se v dané chvíli nachází. A to, že mám děti, je dost důležitá věc v každé chvíli mého života. Takže určitě. Ale abych ti řekla přesně jak, to je těžké.

Lze říct, že hudbu tvoříte Filip a ty půl napůl, zatímco texty jsou spíše tvojí doménou?

Někdy melodie s Filipem řešíme. Někdy mi on něco předzpívá, jindy ho já svým zpěvem inspiruji. Je to takové hodně „přelívací“ v té fázi vymýšlení. Hodně to konzultujeme. Filip potom dodělává skladbu do konkrétní podoby zvukově, nahrává, řeší finální strukturu, mix – to zabere opravdu hodně času, já zas dělám ty texty, pak to nazpívávám… Ani se mi nechce moc dívat na to, kdo toho udělal víc. Spíše je to podle mého záležitost hledání společného světa, kde je jedno, kdo co udělal.

 

V předchozí etapě Khoiby jste prorazili do zahraničí. Vaše desky se prodávaly v Německu i Japonsku a vy tam měli koncerty. Chcete opět zkusit něco podobného?

Ano. Díky vydavateli Minority Records bude deska distribuována po celém světě. Takže šanci máme, ale jak si v té velké konkurenci povedeme, je ve hvězdách. Já bych si to moc přála, ale na druhou stranu se na to nechci moc upínat. Už máme věk na to, abychom si to hlavně užívali. (smích)

V roce 2005 jste byli předskokany slavných The Cure. Komu byste ještě rádi předskakovali?

Nevím. Spíš mám sen dostat se do show KEXP, což je rozhlasová stanice v Seattlu. Tam bývají skvělé věci. Nemusíme předskakovat před někým, kdo by byl super velký. Třeba v létě minulého roku jsme předskakovali před Grizzly Bear a bylo to moc fajn. Dříve jsem moc chtěla, abychom předskakovali třeba před Radiohead. To už mě asi pustilo.

Jak ses dostala k projektu Jan P. Muchow & The Antagonists a jaké jsou zde další plány?

Honza Muchow mi jednou zavolal a bylo to… Přišlo mi to jako zajímavý projekt. Nejdříve to vypadalo, že půjde o jednorázový koncert, nakonec z toho bylo i turné loni na podzim. Teď budeme hrát na Českých lvech, pak se uvidí. Nějaké koncerty máme naplánované i na léto.

Před lety jsi měla ambici natočit sólovou desku, ale nakonec se tento záměr změnil v založení Luna. Plánuješ i nadále vydání sólového alba?

Je to tam nějak asi pořád, ale momentálně ne. V roce 2014, když jsem otěhotněla, jsem začala tvořit něco svého. Myslela jsem si, že když by ta moje deska vyšla nějak k porodu syna, že je to dobrý nápad. Nakonec jsem si to rozmyslela. Myslím, že jsem udělala dobře. Na některé věci musí prostě dozrát čas.

Takže se zatím neví, kdy by mohlo album vyjít?

Ne (smích). Momentálně na to vůbec nemám myšlenky. Jsem plná našeho nového alba.

Přidat komentář