Pádnou odpověď na otázku, zda je možné ještě dnes spontánně hrát jazzový bigbeat, dává následující audiofilský skvost. Titul živé nahrávky sexteta bratří Randyho a Michaela Breckerových SOME SKUNK FUNK (BHM/ARTA, 68:52, 2006) je příznačně výmluvný. Breckerové měli od poloviny šedesátých let blízko k fúzi jazzu s rockem; rytmika složená z bubeníka Petera Erskina, baskytaristy Willa Lee a perkusisty Marcio Doctora rozehrává tempa gravitačně zatloukané paličky, ale s nadhledem a v polyrytmech. Důležitým integrátorem mnohostranného hudebního dialogu zde je klavírista Jim Beard, který disponuje také klávesovými syntezátory. Výsledek přináší jiskřivé hudební nápady aranžéra všech deseti skladeb, renomovaného Vince Mendozy a také všech zúčastněných z bigbandu WDR. Souhra sexteta a orchestru zde odpovídá velkolepé formě concerto grosso. Hybridní disk formátu Super Audio CD propojuje vysokokapacitní vrstvu s dvoukanálovým záznamem s frekvenčním rozsahem až 100 000 Hz. Takový zvuk je na SACD přehrávačích plastičtější, detailnější a transparentnější, s větším prostorem pro jednotlivé nástroje. Kompakt nadprůměrně hraje i na klasických přehrávačích. Záznam koncertu z Leverkusenu z listopadu 2003 je patrně doposud nejlepší nahrávkou trumpetisty Randyho Breckera se skvěle inspirovanými sóly jeho o čtyři roky mladšího bratra Michaela.