SONNY SMITH: Rod For Your Love

Otřepané přísloví „méně bývá často více“ je zase o něco otřepaně pravdivější. Americký muzikant a také autor divadelních her Sonny Smith, ten ze Sonny And The Sunsets s osobní historií barového bluesového entertainera, se rozhodl natočit „přímočaře kytarovou desku, co nic neřeší, jejíž příprava by byla čirá legrace, na které bych neměl žádné ,mimoškolníʻ kusy, ale zněla by ryze.“ Náhodou k tomu našel vhodného partnera.

Celý příběh začal, když Dan Auerbach z The Black Keys, na turné s vedlejším projektem The Arcs, převzal do repertoáru jednu Smithovu píseň. Smith se o výpůjčce doslechl a přišel se přesvědčit, „jak jako“. A protože Auerbach bere zatraceně vážně novou roli vydavatele a na vlastní, tradicionalisticky zaměřené značce Easy Eye Sound, distribuované via respektovaný label Nonesuch, produkuje jeden titul za druhým (Robert Finney – Goin‘ Platinum, Link Wray – Son Of Rumble, Shannon & The Clams – Onion), plácl si i se Smithem. Pozval ho do svého nahrávacího studia, nechť se repertoár vytvoří bez velkého přemýšlení a nahraje rychle, naživo, prakticky bez dotáček.

Výsledek logicky působí lehce naivisticky. Jako chytlavý bělošský středoškolský rock’n’rollek 50. let. Ale vůbec to není na škodu. Především tu pořád máme Sonnyho Smithe, v jehož pojetí i banální rekvizity jako rychlá auta a milostná vyznání stylu „nevidíš, že hořím a taky mrznu“ (Burnin‘ Up) působí jako z jednoaktovky. Navíc nejde vyloženě o retro, jen o dřevní přístup k muzice v dnešním prostředí.

Jistě nejde o desku, která by se honosila „uměleckými měřítky“. Nic pro ankety kritiků. Ale ani pro vysílání průplachových komerčních rádií. Máme tu „jen“ účelový kotouček, vhodný třeba k poslechu při řízení vozidla. Jenže vkusný kotouček. Tohle není degradace muziky. Tohle je nezamindrákovaný, sympaticky frajerský, současný návrat k základním principům zábavného, starosvětského popu a rock’n’rollu s dávným countryovým nátěrem, který naštěstí ne a ne oprýskat.

 

Easy Eye Sound, 2018, 31:01

 

 

Přidat komentář