SPILAR: Stormweere

Trad Records, 2020, 45:27

Spilar je folková skupina z nizozemsky (resp. vlámsky) hovořící části Belgie. Možná i díky tomu, že vlámská výslovnost je na poslech měkčí a melodičtější než „tvrdá“ severní nizozemština, jsou písně, které pětice překládá na svém albu Stormweere, zpěvné a líbivé, názvu nahrávky („bouřlivé počasí“) navzdory. Album stojí svým charakterem někde na půl cesty mezi současným skandinávským a britským folkem a fanoušky všech těchto z kořenů vycházejících hudebních projevů by mohlo zaujmout.

Spilar netvoří žádní ortodoxní tradicionalisté. I když někteří členové skupiny mají zkušenosti i s folklorem, v sestavě hraje důležitou roli jazzový bubeník Louis Favre, stejně jako původně swingová zpěvačka Eva Decombel. Její bratr Maarten (zpěv, mandola, kytara) pak má za sebou průpravu v klasické hudbě. A zbylí dva „folkloristé“? Jeroen Geerinck, současně zkušený producent a mistr zvuku, na albu střídá akustickou kytaru s klávesami a syntezátory. A totéž dělá i mandolinista Ward Dhoore, mimochodem též vydavatel alba. Výsledkem je nahrávka převážně akustická, která se však nebojí v některých momentech uhýbat k jiným žánrům.

Ostatně ani výběr repertoáru není nijak striktně tradicionalistický. Ano, Spilar hraje lidové písně z Flander, ale nepohrdne ani písní francouzskou (Germaine), nebo dokonce šansonem od Jacquesa Brela (Pertank), v němž se zvuk blíží až popu, aniž by se příliš vzdálil zbytku alba. I zde mají totiž převahu akustické nástroje a i zde hraje klíčovou roli zpěv.

K vrcholům alba patří vánoční píseň Suver Maecht s citací latinské modlitby Ave Maria nebo úvodní lidová balada o jiné, tentokrát anonymní, mladé matce Klacht s krásným dvojhlasem sourozenců Decombelových. Sílu nejen těchto dvou písní umocňuje citlivá práce s aranžemi a následně se zvukem, další z mnoha dokladů toho, že i v tomto žánru je mimořádně důležitá osoba producenta. A vůbec nevadí, že je producent zároveň členem kapely.

Přidat komentář