SPINIFEX: Soufifex

V Amsterdamu usazená internacionální skvadra Spinifex použila pro titul svého nejnovějšího alba přídomek Soufifex, pod nímž se loni prezentovala i na Jazz Goes To Town v Hradci Králové. To souvisí s jejich koketováním se súfijskou hudbou, které se však v mnohem větší míře projevilo na jejich předešlém albu Amphibian Ardour. I tady sice slyšíme jisté ohlasy arabských melodií, ale váhy jsou nastaveny spíše ve prospěch jejich pověstné power-play, tedy maximálnímu nasazení a četným překvapivým zlomům. Dokonce závěrečný cover tradicionálu Dikri je nahony vzdálen etnickému původu a spíše připomíná psychedelickou apokalypsu. Verze skladby Zarbi Owj, jejímž autorem je perský klasický skladatel Mohammad Reza Lotfi má sice jasný rys svého tvůrce, ale i tam vystrkují Spinifex růžky do jiných úžin. Překvapivě je tak asi dálnému světu nejbližší kompozice Marifa druhdy spíše rockově zaměřeného basisty Gonçala Almeidy. Mezi největší skvosty ovšem patří Ahap saxofonisty Tobiase Kleina, kde se vše taví v úžasných poryvech a poskakuje dopředu v krkolomných spirálách. Stejnou perlou je však i třináctiapůlminutová Unnecessary Lines z pera kytaristy Jaspera Stadhouderse, která sice začíná velmi rozjímavě a fragmentárně, ale postupně se stává bouří s mnohotvarými blesky. Je v tom opět dokonalá syntéza jazzu, rocku, vážné hudby napříč kontinenty, a to vše opět v nečekaných symbiózách vzdálených trendovnímu eklekticismu. Každý detail tu vytváří nádherné milieu. Perfektně fungují jak dechové průvany, v nichž se do svých nástrojů opírají vedle Kleina i americký saxofonista John Dikeman a belgický trumpetista Bart Maris či vynalézavé rytmické ornamenty německého bubeníka Philippa Mosera. Z celého díla čiší radost a smysl pro organické nonsensy. Nic není nalajnováno, ale odvíjí se zcela spontánně.

Obrovský náboj Spinifex si rozhodně nenechte ujít 11. března v klubu Punctum na Žižkově.

 

TryTone, 2019, 63:23

 

 

Přidat komentář