Relativita toho, co nás obklopuje, si v ničem nezadá s těmi i nejdivočejšími postmoderními vizemi z doby ještě docela nedávné. Nejinak je tomu i na scéně hudební, která je toho všeho stále komičtějším odrazem. A tak popularita některých interpretů považovaných za mainstreamové je udržována uměle, zatímco jiní, zdánlivě menšinoví, 
vyprodávají sály. Podobné je to i s donedávna snadno definovatelnými pojmy typu ,nezávislý‘, ,oddechový‘, ,umělecký‘ či ,pokleslý‘. Ti, kteří si proplouvají mezi tím vším s lehkostí, nezakomplexovaností a nepotřebou se nějak definovat či vymezovat, mají pak jasnou výhodu. Pro kostelecko-pražské Sporto, jeden z nejvýraznějších domácích objevů roku 2007, je podobné prostředí hotovým živným roztokem.
Počátky seskupení, aktuálně hrajícího v triu, sahá ovšem téměř deset let zpátky. Spolupráci (ne)zpěváka Šampóna (ex-Shop Assistant) a klávesisty a kytaristy Bourka (ex-Ememvoodoopöká) odstartoval elektronický studiový projekt Big Digit, výrazněji o sobě dali vědět ale až jako Sport zhruba před pěti roky, v dobách dnes už polozapomenutého netlabelu Neonarcist Records. Fungovali sporadicky, nejčastěji se vždy vynořili s nějakým remixem, kdy jejich dílnou prošly skladby Ecstasy of St. Theresa, Here, OTK, Peťo Tázok, Juno nebo Dismemberment Plan. Jasně – máme tu 21. století, žádné návody na život, umělecké manifesty a potřebu sdělovat moudra byste tady hledali marně. Není čas. Po ukončení činnosti Ememvoodoopöká se Sporto probouzí ze zimního spánku, a od té doby jsou k nezastavení. Koncertní premiéru si 
odbyli loni v únoru, a podle hesla „co neni z ničeho hotový maximálně do tejdne, neobstojí“ vytrvale chrlí své indie-popové písničky, prý často poskládané v autě či hotelových pokojích, v nichž se jejich vlastními slovy mísí slabost „k vlezlejm melodiím, tanečním rytmům, postpunkovejm kytarám a bzučení analogovejch synťáků“. S podzimem se rozrostli o baskytaristu Dádu (jinak i člena post-hardcoreových Lvmen) a vše dostalo pevnější kontury. Po celé řadě koncertních performancí a několikerém předskakování zahraničním hostům u nás došlo k originálně pojatému debutu. Po singlu Friday Is Techno, který vyšel na značce Starcastic v květnu jako free MP3 download, se totiž rozhodli album One Minute Cardinal pustit do světa na dosud nevídaném formátu. Koupit si ho můžete přímo na flashovém mp3 přehrávači se sluchátky, baterií a v designovém balení. CD – na rozdíl od vinylu, na který v budoucnu nejspíš dojde – už totiž prý pro ně není seriózní a perspektivní médium. Nezvyklou koncepci distribuce alba charakterizují podle členů kapely dvě slova – pomíjivost a nejistota. „Součástí balení je i kabel na propojení s počítačem – můžete si to zazálohovat nebo vypálit, ale taky smazat a nahrát do přehrávače něco jinýho. A to nás na tom strašně baví,“ vysvětluje Bourek. Své skladby Sporto permanentně přepracovává, hraje si průběžně s aranžemi, mění jejich podobu. Můžete to celé chápat jen jako vtip, můžete to brát jako retro ruku v ruce s výsměchem všem hledačům všeho módního, můžete to chápat coby postmoderní transkripci punku s jeho heslem „tvořit může každý“, můžete si o tom všem myslet co chcete a jakýkoliv výklad bude nejspíš v pořádku. Debutové album uzavřelo první etapu, do jara si prý teď dávají pauzu. Nepochybujte, že s návratem budou zas o něco silnější. A nejen v kramflecích.