Steven Wilson: Hand.Cannot.Erase.

stevenTřemi cenami London Progressive Music Awards 2015 korunovaný král progrocku Steven Wilson vydal loni čtvrté sólové album. Multiinstrumentální autodidakt (všemožné kytary, klávesy, autoharfa, cimbál, flétny), zvukový inženýr a producent odehrál v dubnu 2015 beznadějně vyprodaný koncert v pražském Divadle Hybernia. Základem výjimečného audiovizuálního představení byly skladby-příběhy právě z tohoto alba. Už v roce 2013 se Wilson skvostnou deskou The Raven That Refused to Sing nadobro vyprostil z vlivů své byvší kapely Porcupine Tree a bylo nanejvýš napínavé sledovat, zda v takto vysoce nastavené laťce vydrží s novou nahrávkou. Když se Hand.Cannot.Erase. objevilo na trhu, fanoušci i hudební kritika byli u vytržení. A mě osobně tímto dokonale přesvědčil, proč mi tehdejší Porcupine Tree jaksi nešli pod vousy. V nich jsem totiž cítil až přílišně okatý konstrukt. Bylo by snadné brát Hand.Cannot. Erase. jako nějakou „dvojku“ Wilsonovy předchozí desky, byť na ni v mnoha faktorech navazuje. Kvalitativně vysoký level hudebních nápadů s přehledem drží. Od The Raven…, kde koncept alba staví na strašidelných vyprávěnkách ze sféry nadpřirozena, se v Hand.Cannot. Erase. s jedenácti provázanými skladbami vrací do příběhu z pozemské reality.
Je leden 2006, v londýnském středostavovském bytě byly nalezeny ostatky Joyce Carol Vincentové. Vyšetřovatelé konstatují: žena zemřela před třemi lety ve svých 38 letech v samotě, nikým nepohřešována, obklopena neodeslanými vánočními dárky. Toliko volná a zdánlivě prostá narativní linie textů. Wilson tu ale nestaví na jistě se nabízejících ponurých podrobnostech tohoto smutného osudu, místo toho v písních vypráví příběh z pohledu živé ženy. Na ploše celého alba se s ní personifikuje a ilustruje odstíny psychologie složité osobnosti v kontrastních pojmech jako něha, zmatek, sny, odosobnění, hněv, zranitelnost, útěk do samoty, pak bytostně pudová potřeba být mezi lidmi, někoho mít, ale tělo už nedokáže vyjít ven. Wilsonovy melodie a instrumentální postupy, stejně tak i texty, výtečně vykreslují komplikované emocionální propady nešťastné protagonistky. Jednotlivé písně nesou samy v sobě silné nápady, ale Hand.Cannot.Erase. funguje více než kterákoliv autorova koncepční práce jako celek. Je učebnicovým příkladem rtuťovitých kontrastů a rozporů. Deska je ohromně nápaditou hudební krajinou, kde se v tematických disonancích prolíná klasická rocková píseň, stavebně složitý prog à la Yes či gabrielovské Genesis, smyčcový orchestr, elektronická hudba, jemné balady, klavírní mezihry, chorály, operní vokály i explozivní až metalová zuřivost. Wilson je v příběhu velmi empatickým pěvcem – tu lehounce vyprávějícím, tu expresivním. Důležitou roli hraje ve dvou písních hostující izraelská zpěvačka Ninette Tayeb, která vnáší nebeský poklid do niterně vypjatých pasáží příběhu. Magazín Vision album příznačně charakterizoval jako „The Wall facebookové generace“. Souhlasím. Dnes, stejně jako v každé době, je lidský příběh potřebnější než strašidla.

Kscope, 2015, 65:44

Přidat komentář