Ne, nenatočili nové album, to ne. Jde o mixtape. Po dohrání to vyjde nastejno: zpěvačka Nicola Kearey a kytarista Ian Carter vám přijdou ujetí tak či onak a nelze se zbavit dojmu, že je zděšení nejen puritánů, ale dnes už kohokoliv z britského folku, opravdu baví. Máme už potřetí příležitost poslouchat sled nahozených melodií starých oblíbených skladeb, lidové poezie, myšlenek, zvukových skic a studiových experimentů, ze kterých – někdy, ale nejspíš určitě brzy – zase jako v minulosti vyraší budoucí album.
Covidová izolace dala dvojici pořádně zabrat: poprvé se obešla bez hostů a není také vůbec jisté, jestli se na album těšit, protože tahle nálož surového glitche, hlavu zamotávajícího minimalistického ambientu, drone, modulárních syntezátorů a až hrozivých samplů vrtulníků, je opravdu těžká kláda i na moderní elektrofolkaře. Připomínají spíš zvrácené provokatéry. A až se po nucené přestávce budou zase rozdávat BBC Folk Awards a Stick in the Wheel by někdo náhodou pozval zahrát, určitě byste chtěli sedět v první řadě a škodolibě si užívat zděšených výskoků přítomných ze sedadel při fakt intenzivním vazbení minutového masakru Carterʼs Peal nebo o nic méně zlověstnějším ataku Tottenham Hale Monolith. „Spousta lidí si zpočátku myslela, že tak syrově zníme, protože nic jiného pořádně neumíme, ale vůbec je nenapadlo, že jde o naši estetickou volbu,“ prohlásil kdysi Ian a napovídal tomu také pankáčský drajv a zpěv Nicoly přes autotune. Nikdo za tím však nehledal neuctivost k britské tradici, to by za přispění vážených folkařů nikdy nenatočili dvě ceněná kompilační alba From Here. Dvojice jen prostě spoustu lidí vylekala městským přístupem k vesnickým písním, pro něž hledá nové a neočekávané formy, uvozené do stejně tak nekompromisních politických názorů, upozorňujících na destrukci „dělnické třídy“. Závěrečný grunge nářez Wierds Broke It, s verši z 10. století o zkáze města, pak varuje před nevyhnutelným osudem a mocnými muži.