STO MÚCH: Sto múch

Vedle špičkových jazzových alb a nahrávek náročnější improvizované a soudobé hudby z celé Evropy má košické vydavatelství Hevhetia ve svém portfoliu i několik slovenských folkových (Edo Klena) nebo popových interpretů, jejichž hudbu dlouhodobě mapuje. Patří mezi ně také banskobystrická formace Sto múch, která nyní připravila po delší pauze eponymní album. V mezidobí od vydání předchozí nahrávky Skorotlčúce (2011) přišla zpěvačka Maca se sólovým albem Platňa roka, ale samotné „Muchy“ několik let nevystupovaly. Po mateřské a jiných pauzách se však nedávno daly znovu dohromady a svou minimalistickým obalem vybarvenou novinku představily v komorní sestavě na srpnovém showcase svého vydavatele.

 

I když právě na této košické akci předvedli kapelník Juraj Haško (klávesy) a obě zpěvačky (Maca Cmorejová, Luca Žiaková), že i ve třech ty písně mají smysl a fungují, celá sestava Sta múch je šestičlenná (s kytarou, baskytarou a bicími). Jedná se vlastně o nejzákladnější popovou formaci se dvěma výraznými ženskými hlasy, která si může dovolit poměrně širokou škálu nálad a stylů. A právě na tom písně Sta múch stojí. Od pestrobarevných extravagantních kostýmů přes eklektické vyzobávání z popu, rocku, soulu, funku i alternativy až po texty, v nichž je příčka mezi vážným příběhem a rozšklebenou parodií tenká a často chatrná. Líbivé popové melodie kapela korunuje originálním slovníkem, v němž se slovo čípok rýmuje se slovesem chcípol. A i když je kapela z větší části mužská (v poměru čtyři ku dvěma), ženy v textech zpravidla vítězí. Manžel po boku své ženy neobstojí, i když – slovy jedné z písní – u chlapa je třeba počítat i malé plusy.

 

Největší síla Sta múch je právě v umění propojit parodické prvky textařské i hudební, nabídnout očekávatelný refrén s šokujícím slovním spojením. I píseň, která zdánlivě připomíná normalizační pop nebo šlágr z komerčního rádia, nutí k zamyšlení. Jen se ponořit pod líbivý obal.

 

Hevhetia, 2019, 39:21

 

 

 

Přidat komentář